vyni[57v]číslo strany rukopisuká nade vše smysly a nade vše rozumy sahá. Jenž ten, ješto v cherubínově opatrnosti jest přehrozný, v serafínovém horúciem milování zřiedlivosti a ve všech[fs]všech] ſſech anjelských mocí přirozenie i jedniem rozumem neobklíčen jest, ten u přepokorné dievky životě přiebytek sobě puosobil. Kterak to muož býti tak neobklíčená moc, jiežto vešken svět nemuož obklíčiti smysly, by se ta mohla tak u malé schráně jejieho svatého života schrániti?“ V niž dobu anjel tak mysléše, promluvi k němu Hospodin a řka: „Co mysl zamucuješ, zdali s nezdal ode mne prvé poselstvie Zachariášovi? Čemu se divíš, ó, Gabrieli, zda nejsi prvé poslán, aby jemu narození syna jeho Jana zvěstoval, jehožto s, že jest tobě brzo neuvěřil, moci mluvenie zbavil! Zda se jest to nedokonalo, co jemu bylo v tvém poselství slíbeno? Však s to dobře věděl, že ten stařec a bezdětkyně jeho Alžběta zvláštním darem ode mne v své starosti nad vešken běh přirozený slovutný jsú plod přijali. I zdaliť mi jest co nesnadno učiniti, a já vše slovem stvořil. Proč sobě to tak nesnadně myslíš?“ Slyšme, co jest k tomu anjel odpověděl: „To viem, Hospodine, že muožeš uzdraviti nedostatky[ft]nedostatky] nedoſttaky přirozenie, zrušiti nemocná utrpenie a mdlého utrpenie života údy k své síle, bezdětinstva starost ku přirozenému plodu navrátiti, to jest tvého svatého božstvie mocí snadno učiniti, jakž to svědčí ony tři bezdětkyně Sára, Anna a Rebeka, ješto jsú bezdětkyně byly, potom jsú tvú svatú milostí k plodu navráceny. Ale dievce poroditi bez muského dojitie vyniká nade všecka práva přirozeného běhu. Kterakž tehdy duostojné dievce zvěstovati budu tvé v jejiem svatém životě početie? Ano tebe všeho světa schrány obklíčiti nemohú, kterakž tě pak schrání život dievčí? I zdali ona snésti bude moci v sobě oheň horúcí tvého veleslavného božstvie?“ K tomu Hospodin otpovědě: „Gabrieli, jakýžť jest viděl Mojžieš keř na púšti, jenž ohněm hoře neshořal, takež ta má zvolená dievka, mým v její svatý život vstúpením, nižádným obyčejem nebude v své čistotě uražena. Jdiž tehda, Gabrieli, a té dievce předivnú pověz novinu, nebeské rady dones. Nalezneš ji v malém domku bydlíce, však již v nebeských sieniech kraluje i vévodí. Toť dávám svého milého syna jediného, aby byla tomu matkú, jemužto sem já otec. Dievkú ji vizi, matkú ji činím, jméno jí dávám Porodnice. Však proto ostane v čistotě jejie svaté panenstvie, a tak bude bez muského poznánie matkú tomu, jemužto sem já božským skutkem otec, neb tak chci tiem skutkem všemu světu pomoci. Jižť nebude nazvána Eva matka všech na světě přebývajících, ale již této dievce bude chvála vzdávána z toho, což se bude na nebi i na zemi dobrého dieti.“
Tehda anjel, to poselstvie od svaté Trojice přijem, k nebeské děvici k modlitebnému se pokoji přiblíživ, k ní přistúpiv, s velikú
