pokúšeti. Mistr jeden k tomu praví, aby pokušení odolali, odolajíc aby korunu přijali. Také svatý Augustin praví: Nebude korunován, jediné ten, ješto mužsky bojuje. Opět jinde praví: Kdež nenie nepřietel, tu nenie boje, a kdež nenie boje, tu nenie odolánie, a kdež nenie odolánie, tu nenie korunovánie.
Osmý lid hanie Boha z hubeného stvořenie. Proč mě Buoh stvořil tak nelepého, chromého, nezdravého anebo škaredého? Mistr jeden praví, že Buoh proto stvořil nesličné, chromé, aby jim otjal cestu k hřiechóm jíti. Neb pro krásu jest mnoho duší zatraceno. A když chromí, slepí, nesliční hřiechóm se neobrání, což pak sliční a krásní i zdraví, ješto mají širokú cestu k hřiechóm. Avšak tak Bóh krásnému duši dal jako i škaredému, sličnému jako i nelepému, chromému jako zdravému, slepému jako vidomému.
Znamenati jest každému zbožnému, že paterý lid jest neúčasten svaté mše po všem světě. Prvý lid jest, ješto zameškává mši a moha u nie býti a nic nemaje činiti. Pakli má pilné dielo, že nemóž býti, a jest nábožen, s pravú věrú žádaje býti, ten a neb takový jest účasten té svaté mše i všech svatých mší po všem světě.
Druhý lid jest, ješto přijda i stojí u mše nenábožně, šepce a smiech plodí, jiným překážeje. Takový byl by lépe doma ostana a s menším hřiechem by byl. Nebo mše jest tak plna Ducha svatého jako moře vody, jako slunce světlosti a jako země prachu.
Třetí lidé jsú, ješto sú v klatbě a pravú klatbú jsú kleti, zaslúženú klatbú, a to vědúce i netbají. Ti lidé viece sobě hřiechu dobudú u mše stojiece, než by nebyli u mše.
Čtvrtí lidé, ješto neduostojně božie tělo přijímají, neb sú ti v smrtedlném hřieše, ač jest kněz nebo laik, ti sú na cestě zatracenie.
Pátý lid, ješto nedočeká božieho těla od kněze přijetie, a když kto prvé otejde, nenie účasten té svaté mše i všech jiných svatých mší, což jich slúžie po všem světě. K tomu také viece, ktož dočaká požehnánie toho dne, nesende zlú smrtí a k tomu bez svaté spovědi.
Patera jest věc, ješto brání lidem k svaté zpovědi jíti. První jest věc rozpačenie pro veliké a mnohé hřiechy. Když tak mnoho bez svědomie hřešie, tehda se rozpačie a nepuojdú k zpovědi.
Druhá věc jest některého hřiechu milost. Neb když člověk některý hřiech zvláštní zamiluje a sobě oblíbí, jakožto nečisté smilstvo, lakomstvie, lichvu, zlé zbožie, každý pro ten hřiech najmilejší ostane bez svaté zpovědi.
Třetie věc jest bázeň pokánie velikého, nebo bojí se pokánie pro veliké hřiechy i nepuojde k svaté zpovědi.
Čtvrtá věc jest úfanie mladého a silného života. Nebo mladí rádi častokrát řiekají: Ještě času dosti máme, však sme mladí. A tiem se bránie.
Pátá věc jest, ješto brání k zpovědi jíti, to jest stud kněze. Nebo mnohý tak se stydí, že nesmie tehdy na kněze hleděti, kdyžto puojde k zpovědi. A pro tu pateru věc mnoho lidí zuostane bez svaté zpovědi a smrt jej zastihnúc i pošle
