pokú[64r]číslo strany rukopisušeti. Mistr jeden k tomu praví, aby pokušení odolali, odolajíc aby korunu přijali. Také svatý Augustin praví: Nebude korunován, jediné ten, ješto mužsky bojuje. Opět jinde praví: Kdež nenie nepřietel, tu nenie boje, a kdež nenie boje, tu nenie odolánie, a kdež nenie odolánie, tu nenie korunovánie.
Osmý lid hanie Boha z hubeného stvořenie. Proč mě Buoh stvořil tak nelepého, chromého, nezdravého anebo škaredého? Mistr jeden praví, že Buoh proto stvořil nesličné, chromé, aby jim otjal cestu k hřiechóm jíti. Neb pro krásu jest mnoho duší zatraceno. A když chromí, slepí, nesliční hřiechóm se neobrání, což pak sliční a krásní i zdraví, ješto mají širokú cestu k hřiechóm. Avšak tak Bóh krásnému duši dal jako i škaredému, sličnému jako i nelepému, chromému jako zdravému, slepému jako vidomému.
Znamenati jest každému zbožnému, že paterý lid jest neúčasten svaté mše po všem světě. Prvý lid jest, ješto zameškává mši a moha u nie býti a nic nemaje činiti. Pakli má pilné dielo, že nemóž býti, a jest nábožen, s pravú věrú žádaje býti, ten a neb takový jest účasten té svaté mše i všech svatých mší po všem světě.
Druhý lid jest, ješto přijda i stojí u mše nenábožně, šepce a smiech plodí, jiným překážeje. Takový byl by lépe doma ostana a s menším hřiechem by byl. Nebo mše jest tak plna Ducha svatého jako moře vody, jako slunce světlosti a jako země prachu.
Třetí lidé jsú, ješto sú v klatbě a pravú klatbú jsú kleti, zaslúženú klatbú, a to vědúce i netbají. Ti lidé viece sobě hřiechu dobudú u mše stojiece, než by nebyli u mše.
Čtvrtí lidé, ješto neduostojně[gt]neduostojně] neduoſtoyňe božie tělo přijímají, neb sú ti v smrtedlném hřieše, ač jest kněz nebo laik, ti sú na cestě zatracenie.
Pátý lid, ješto nedočeká božieho těla od kněze přijetie, a když kto prvé otejde, nenie účasten té svaté mše i všech jiných svatých mší, což jich slúžie po všem světě. K tomu také viece, ktož dočaká požehnánie toho dne, nesende zlú smrtí a k tomu bez svaté spovědi.
Patera jest věc, ješto brání lidem k svaté zpovědi jíti. První jest věc rozpačenie pro veliké a mnohé hřiechy. Když tak mnoho bez svědomie hřešie, tehda se rozpačie a nepuojdú k zpovědi.
Druhá věc jest některého hřiechu milost. Neb když člověk některý hřiech zvláštní zamiluje a sobě oblíbí, jakožto nečisté smilstvo, lakomstvie, lichvu, zlé zbožie, každý pro ten hřiech najmilejší ostane bez svaté zpovědi.
Třetie věc jest bázeň pokánie velikého, nebo bojí[gu]bojí] bogie se pokánie pro veliké hřiechy i nepuojde k svaté zpovědi.
Čtvrtá věc jest úfanie[gv]úfanie] vfaňe mladého a silného života. Nebo mladí rádi častokrát řiekají: Ještě času dosti máme, však sme mladí. A tiem se bránie.
Pátá věc jest, ješto brání k zpovědi jíti, to jest stud kněze. Nebo mnohý tak se stydí, že nesmie tehdy na kněze hleděti, kdyžto puojde k zpovědi. A pro tu pateru věc mnoho lidí zuostane bez svaté zpovědi a smrt jej zastihnúc i po[64v]číslo strany rukopisušle
