Bernart v jednom kázaní řka: K tobě, milý Jezu Kriste, rádi přistúpíme, učedlníci k mistrovi, nemocní k lékaři. Tvé věrné sluhy k svému králi, neb si náš mistr i naše milá hospoda. Jehožto škola jest na zemi a mistrovská stolice na nebi. Nebo si ty ten přepovýšený lékař, jenžto jedniem slovem všecky věci činíš i uzdravuješ. O tom také praví svatý Augustin u vykládaní svatého Jana: Ó, svatyně přemilostivá, ó, svaže nerozvážný mezi tebú a hřiešnými, milosrdenstvie plné, kterak s nám široce tvé dobroty sladkosti v naše srdce vlil, takež, chce li kto na věky živ býti, přistup s pravú věrú a na věky živ bude. Jakž to jest Kristus ve Čtení svatého Jana pověděl a řka: Ktož jie tělo mé a pie krev mú, má život věčný. To jediné nenie zuby kúsanie, ale věrného srdce viery s Bohem zpósobenie a duchovnie rozuměnie. Neb když jsú židé to slovo uslyšeli, divili se a řkúc: Kterým činem muož dáti nám své tělo jiesti! K tomu Kristus, jich tajná myšlenie znaje, odpověděl a řka: Slova, kterážť jsem vám mluvil, duch a život jsú, totiž duchovně rozuměna, ne tak, jakož se některé věci jedie a pijí, ale jakožto se mé svaté božstvie s blahoslavenú duší skrze tuto svátost sjednává. Jakž to jest Ježíš ve Čtení tiem duchovním rozumem řekl: Kto jie tělo mé a pie mú krev, ve mně bydlí a já v něm. O tom jest řekl svatý Augustin v knihách o svatém pokání: I co, člověče, připravuješ usta, zuby a břicho! Připrav mysl a náboženstvie a právě věř a již si přijal. A divné i milostivé jest, kterak jest to všemohúcí Hospodin zpósobil, že jest všelikému svému stvoření připósobil zvláštní pokrm. Neb jiným pokrmem živy sú ryby, jiným lidé, jiným dobytek i zvieřata. Ale člověk, totižto dvoje má přirozenie, tělo a duši. Rozumně vedlé přirozenie duše sjednává se s anjely, ale podlé těla, že jest strasti poddané, sjednává se se zvěří a s dobytkem. A podlé toho dvojieho přirozenie člověčieho zpuosobil jest mu Buoh dvuoj pokrm. Jeden tělu, totiž chléb vezdajší, kterýžto jest byl Bohem prvniemu člověku dán, a tak řkúc: V potu tváři tvé budeš požívati chleba tvého. A druhý chléb dán duši, totižto chléb anjelský. A to je proto učinil, aby byl jeden chléb anjelský a druhý člověčí. Jakož jest svatý David prorok řekl: Chléb nebeský dal jim, chléb anjelský jedl jest člověk.
Třetie slovo znamenité, ješto jest v svatém Písmě o této nebeské svátosti, o Božiem těle, pověděno, jest přehrozné. A to jest pověděl svatý Pavel apoštol a řka: Zkus najprvé každý sebe sám v sobě, a tak ten chléb jez a ten kalich pí. Neb ktožkoli jie a pie nehodně, vinen bude tělem a krví boží. Totižto, jakžto by ho svú rukú ukřižoval. Neb láli sú židé svatým apoštolóm, jenž sú, rukú neumývavše, chléb jedli, velmi viece veliké pokuty jsú hodni, kteřížto
