sytý jest lehčejí než lačný a člověk mrtvý velmi viece těžší jest než živý a člověk, kdyžto spí, jest těžší než tehdy, když bdí. Také toho Písmo potvrzuje, že Elizeus, jsa živ v svém tělesenství, na vodách boží mocí chodil a podlé člověčieho tělesenstvie netápal. Takež božie moc muož to učiniti, že svátosti božieho těla nebude obtěžovati.
Šestá nesnadnost, divie se smyslové, že na každý den po všem světě na všech mšech chléb nadpodstatný v božie se tělo obracuje, však božieho těla nepřibude, a na každý den je kněžie a věrní křesťané po světě přijímají, avšak božieho těla neubude. K tomu rozum svaté viery odpoviedá a řka: To tajemstvie, jenžto jeden člověk vie, mnohým je pod tajemstvím poviedá, nic tajemstvie nepřibude, než vždy tajemstvie jedno bude. Také jakžkoli po světě mnoho mší slúženo bude, božieho těla nepřibude. A jakož od jedné sviece mnoho svěc zažhú, avšak té svieci nic plamene neubude, také jakžkoli kněžie i křesťané po všem světě božie tělo přijímají, nic božieho těla neubude.
Sedmá jest nesnadnost, divie se smyslové, kterak to muož býti, by rozděléce oplatek na několiko kusuov, aby v každé částce celý Kristus zuostal. K tomu skrze podobenstvie rozum svaté viery odpoviedá: Jakež v jednom zrcadle člověk svú tvář vidí celú a zlomě zrcadlo, na koliko chce kusuov, v každém kusu svú tvář vidí, avšak jeho tvář vždy jediná jest a se nemnoží, takež svaté božie tělo v jednom oplatce i ve všech částkách jest celé. A protož nemá o tom ztazovati nižádný smysl člověčí, dosti má na tom, že pravým srdcem věří, že tu božstvím Buoh muož bydliti a bydlí. O tom praví svatý Anzelmus v jedněch knihách o božiem narození a řka: Ty, jenž v paprslky slunečné patříš, viz, aby smyslem výše nesahal, než tvój rozum snésti muože. O tom se v jedněch knihách píše, že když jeden žid k jednomu řekl křesťanu – Nemohu tomu věřiti, by tělo Jezu Kristovo mohlo se v tak malém oplatce schrániti – jemužto ten křesťan odpověděl: Aniž bych já mohl rozuměti ani věřiti, by to byl Bóh, kterýž by nemohl viece učiniti než ty rozuměti. A protož tento nebeský pokrm všech smyslóv rozum přesahá a nenie pokrm malých, totižto nesvrchovaných, ale jest pokrm svrchovaných. O tom popsal svatý Augustin v knihách zpovědlných, že k němu přišel hlas z nebe a řka: Pokrm sem velikých lidí vzrostl a budeš mě jiesti.
Druhé slovo znamenité jest v svatém Písmě o té nebeské svátosti, o Božiem těle, pověděno. Ješto jest Kristus ve Čtení svatého Jana pověděl: Chléb, kterýžto vám dám, tělo mé jest za život všeho světa. Ten nebeský chléb mnoho nám hřiešným dobrého činí. Najprvé život a zdravie nám dává, mrtvé křiesí a život věčný jim dává. O tom také praví svatý Bernart
