v němž bydlím. Aj toť, mnú toho světa neprázdni jako mořské vlny i sem i tam mecí. A když se na dřevní stav pokojný rozmyslím, jako se ozřev, břeh uzřev, vzdechnúti musím. Ale že ještě ten mor v Římě bieše nepřestal, kázal svatý Řehoř, po křížích chodiece, všech svatých prositi.
A ten čas blízko bieše od Velikonoci. A zvláště přikázal, aby před sebú nosili obraz Matky božie, k ní velmi podobný, kterýž jest byl svú rukú svatý Lukáš napsal. A když tak s tiem obrazem chodiechu, tehda povětřie, ješto tehda smrdutými mlhami zatemněno bieše, to se poče, ano všickni na to hledie, čistiti před tiem obrazem a na obě se straně rozstúpaje, od obrazu se vzdalováše. V tu hodinu uslyšáni sú hlasové anjelští nad tiem obrazem a takto zpievajíce: Královno nebeská, vesel se, aleluja! Nebo ten, jehož si v svém životě nositi zaslúžila, aleluja, z mrtvých jest vstal, jakož byl pověděl, aleluja! V túž hodinu svatý Řehoř poklekl i dokonal tu svatú pieseň a řka: Pros za ny Boha, aleluja! A ihned uzřel svatý Řehoř anjela, an na jedné hoře před jedniem hradištěm stojí a otřev krvavý meč i vložil jest v nožnice. Po kterémžto znamení urozuměv svatý Řehoř, že jest již byl v tu hodinu mor přestal. A ten jistý hrad, na němžto anjel stál, slove hrad Anjeluov až do dnešnieho dne. Potom po malých dnech poslal svatý Řehoř dva svatá člověky do Engličské země. A ti tam přišedše skrze modlitbu svatého Řehoře tu zemi sú na křesťanskú vieru obrátili.
Byl jest také svatý Řehoř veliké pokory, tak že všemi činy světské pochvaly běháše. O tom se tak píše, že když jemu jeden svatý patriarcha jeden krásný list poslal, na němžto svatého Řehoře velebně chváléše, proti tomu jemu svatý Řehoř odepsal tato slova a řka: Nazýváš mě na svých listech světlostí a že skrze mú řeč mohu mnohým prospěšen býti. Tiem si mi učinil na mé mysli veliké zamúcenie. S jedné strany [znamenám]text doplněný editorem a vědě, co sem, a nic z toho v sobě nenalézám, jakož mi píšeš. A z druhé strany znamenám a vědě, co si ty, že by nikterakž křivdy nepromluvil. A protož když chci tomu věřiti, co ty o mně dobrého pravíš, tomuť mi se protivie nedostatci moji. Pakli bych tomu nechtěl věřiti, proti tomu jest svatost tvá. A protož, muži boží, ač by to tak nebylo, jakž pravíš, buď to tak proto, že ty pravíš. To také slovo pokorné svatý Řehoř v svých listech počal psáti, vzývaje se sluha všech slúh božích. A ten obyčej držie všickni papežové až do dnešnieho dne.
Byl jest také svatý Řehoř chudým veliké štědroty, také všecky chudé z dalekých vlastí a jich jména napsána měl, jimžto všem štědře almužny slal. A zvláště jest měl na své práci tři tisíce božích služebnic, jimžto na každé léto úročnú velikú almužnu dáváše a na každý den pútníky k svému stolu zváše. A když ti svatí pútníci
