pútníci přišedše za stuol sedli, početl je otec svatý, ano jich třinácte sedí. Proněžto pozvav k sobě svatého sluhy, otázal ho, proč by byl jich viece pozval, než jemu byl rozkázal. Tehda sluha, pútníky obezřev, k svatému otci vece: Rač mi věřiti, otče svatý, žeť jich viece nenie než dvanácte. Tomu svatý Řehoř urozuměv, poče na ty pútníky hleděti. Mezi nimižto uzřel jednoho, an se divně mění, jednak v staré tváři velmi počestný a jednak mladý se jemu ukazuje. To svatý Řehoř uznamenav, po obědě toho pútníka na stranu odvedl, jeho zaklel, aby jemu pověděl, kto by byl, kteraké by jemu jméno bylo. Jemužto on odpověděl: Proč se tiežeš o mém jménu, ano jest tak divné. Ale věz to, žeť sem ten, jemužto si v některý čas kázal mísu střiebrnú dáti. A to také ještě věz, že od toho času, jakž si mě podařil, ihned tě Hospodin pósobil, aby ty byl starostú nad svatú cierkví na miestě svatého Petra apoštola. A když jeho svatý Řehoř otázal, po čem by to věděl, jemužto on odpověděl a řka: Já sem anjel boží a nynie jest mě Buoh k tobě poslal, abych tvuoj stráže byl. A což na Bohu prositi budeš, to skrze mé poselstvie obdržíš. To anjel promluviv, ihned před ním zmizal.
Jedněch také časuov, když ciesař Trojan k jednomu boji pilně chvátáše, utkavši jeho jedna chudá vdovice, prosiece jeho a řkúci: Žádný ciesaři, měla sem jednoho syna, ten mi jest nevinně zabit. Rač toho pomstiti. Jiežto ciesař odpovědě: Vrátím liť se zdráv s této cesty, chciť to rád učiniti. Jemužto vdova vece: Žádný ciesaři, a sejdeš li v tomto boji, kto mně pravdu učiní? K tomu ciesař odpovědě: Ten, kterýžto po mně bude. K němužto vdova vece: Což tobě to pomuože, že mně jiný pravdu učiní. Protož by bylo lépe, aby ty tu odplatu sám sobě měl, nežli by ji jinému ostavil. To ciesař uslyšav, nad ní se smiloval, s koně ssedl a jí pravdu učiniv, pryč jel. O tom ciesaři, kterak jest byl spravedlivý a zvláště chudým a rozličným sirotkóm, mnoho o něm v římských kronikách psáno jest. Proněžto když svatý Řehoř po dlúhých časiech po jeho smrti u svatého Petra v kostele zaplakav, na jeho se šlechetnost a spravedlnost rozpomenuv, za jeho spasenie Pána Boha poprosil a ihned jemu bylo z nebes odpověděno: Uslyšalť sem prozbu tvú, ale viec se toho uchovaj, aby za zatraceného viece neprosil. A to také píše jeden mistr, že jemu anjel řekl: Že si směl za zatraceného prositi Boha, voliž sobě, kteréž chceš, a neb za to dva dni v očistci trpěti, anebo všech tvých dní velikými nemocmi obtiežen býti! Tehda svatý Řehoř volil sobě na tomto světě radějí nemoc trpěti než v očistci přebyti. Proněžto ihned od té hodiny tak naň veliké a bolestné nemoci připadly a jej obtížily až k smrti, ješto jest všem hrozná, a on jie za obyčej žádáše, jakožto sám o sobě popsal a řka: Tak mi mé bolesti hrozné za obyčej mě obtěžují, jakžto
