Chtě také svatý Jan patriarcha všeliké lidi, aby almužny rádi dávali, připraviti, rozprávieše jim často tuto pověst a řka: Když jednú jedni chudí na slunci sediec se hřejiechu, pomlúvajíce o těch, kteříž almužnu rádi a kteříž neradi dávají. A bieše těch časuov v té vlasti jeden mýtník, jemužto jméno bieše Petr, člověk bohatý, ale chudým velmi nemilostivý, tak že když chudí, před jeho duom přijdúc, almužny prosiechu, s velikým hněvem je od svého domu odhánieše a nižádný ze všech chudých nebyl by kdy kterú almužnu od něho vzal. Tehda jednú jeden chudý s jinými se chudými zamluvil, že u Petra toho dne almužnu uprosí. A tak se zamluviv, když před něho přišed, almužny poprosil. Nemaje Petr kamene ani dřeva, čím by na chudého hodil, bochnec chleba žitného pochopiv, u velikém hněvu chudého se jím udeřil. A ten bochnec chudý pochytiv, k jiným chudým se navrátiv, vece: Aj toť, almužna, kterúžto sem od jeho rukú vzal.
Potom po malých dnech, když se ten skupec na smrt roznemohl, zdáše se jemu u vidění, by byl před Buoh na súd veden. A tu jeho všecky skutky zlé i dobré na jedné váze vážiechu. S jedné strany mrzutí črní zlé skutky na váhu kladli a s druhé strany bielí a krásní lidé dobrých skutkuov, což tož málo jich položili, proněžto se velmi mútiechu. A když zlých skutkóv váha znamenitě převažováše, tehda jeden z těch bielých lidí vece: Zajisté nemámeť již co klásti než jediný žitný bochnec, jenžto jest jakžkoli nerad před dvěma dny ve jméno Jezu Krista dal. Kterýžto bochnec, jakž brzo na váhu položen, tak ihned obě váze proti sobě se zrovnale. Tehda k němu ti bielí vecechu: Náhle přičiněj k tomuto žitnému bochenci, jinak se tito črní v tě uvieží. A když se ten bohatec z toho viděnie probral, ihned řekl: Již vizi, když mi jest tento žitník, kterýžto sem v hněvě vrhl, mně tak prospěšen byl, slušie velmi viece z svého statku ve jméno Hospodina štědře dávati. A když jednú ten bohatec v dobrém rúše jdieše, jeden chudý, velmi odraný poče na něm pro Buoh přioděnie prositi, a on ihned to dobré rúcho svlekl s sebe, chudému dal. A ten chudý vzav ihned prodal. A potom, když ten bohatec své rúcho na trhu visiece uzřel, velmi se zamútil a řka: Aj toť, nejsem duostojen, by chudý, v mém rúše chodě, mě na paměti jměl. A když ten jistý Petr bohatec jednú spal, uzřel jednoho, an se kráše než slunce stkvie a na jeho hlavě kříž bieše a v to rúcho oblečen, ješto Petr dal chudému. A ten k němu vece: Co pláčeš, co se mútíš? Znáš li toto rúcho, jímžto s mě oděl? A z toho tobě děkuji i tvé dobré vuoli. Potom z toho snu se probrav, chudé lidi milosrdně viec daroval a tak sobě na mysli řka: Buoh toho nedaj, bych já chudým dřieve nedal, než jsa chudým, umřel.
Proněžto pozvav k sobě písaře svého, k němu řekl: Aj toť, sem vše své zbožie chudým
