Téhož dne v Římě hod svaté Emerancie děvice, o niežto se takto píše
Zatiem, když křesťané tělo svaté Nětiše pochovali, svatá Emeranciana děvice, u jejieho svatého hrobu sedieci, z pravé viery poče pohanuom porokovati. A oni kamenie pochopivše, jakžto lítá zvěř v hotových hněviech se na ni obořivše, na tom miestě ji ukamenovali. A ihned se země potřásla, blýskota a velicí hromové tak pohřímachu, že pohanstva mnoho jest v tu hodinu pohynulo. Od toho času viece těm, ješto k jejiemu svatému hrobu přichodiechu, překážeti nesměli. A tělo svaté Emeranciany děvice křesťané pochopivše podlé svaté Nětiše pochovali. A přietelé svaté Nětiše podlé obyčeje po jejiem skončení při jejiem hrobu osmý den sediece bdiechu i uzřeli množstvie děvic svatých, any se v rúše zlatého blesku stkvie, a na její pravici beránek divně bielý stáše. K nimžto ona vece: Vizte, abyšte mne jako mrtvé neplakali, ale radujte se se mnú a toho vděčni buďte, že se všemi těmito, jakož vidíte, věčné odplaty světlé stolice v nebesiech sem přijala. A protož pro tento div druhý hod svaté Nětiše svatá cierkev slaví. A potom toho zjevenie přeznamenitý div Konstancia ciesařová uslyšavši, že malomocná bieše, vstavši k jejiemu svatému hrobu se brala. A tu poklekši a modlitbu nábožně učinivši, usnula. A ihned se jí svatá Nětiše zjevila a řkúc: Buď ustavičná v svém úmysle. Konstancia, uvěříš li v Jezu Krista, ihned zdráva budeš. K tomu slovu Konstancia procítivši, jako kdy prvé tak zdráva byla, tak se zdráva nalezla. Proněžto svatý křest přijemši, nad hrobem svaté Nětiše kostel učiniti kázala. A tak v čistotě přebývajíci, křesťanskú vieru plodila a mnoho svatých děvic k sobě přivinula. A tak bydléci, Bohu se dostala.
