její synové byli. Avšak jim tehdy nic neřekla, ale nazajtřie šla před starostu rytieřského, před svatého Eustachia, i poče jeho klekši prositi a řkúc: Pane milý, prosím tvé milosti, kaž mě pro svú šlechetnost do mé vlasti dovésti, neb sem jako i ty odtud, římského národa. A to mluvieci, jemu v obličej pohleděla. A tak hledieci, uzře na něm jistá znamenie, po nichžto poznala, že jest to její hospodář. Proněžto ihned, nemohúci se vzdržeti, před ním na zemi padši, poče mluviti a řkúc: É, pane muoj milý, jako mi se zdá, že si ty muoj hospodář a slul si dřieve Placidus a potom jest vzděno Eustachius. A vieš dobře, kterak tě jest Spasitel Kristus obrátil k sobě a kterak jest tvých pokušení v budúcích časiech mnoho předpověděl. A jáť sem tvá hospodyně, ještoť sem na mořském břehu násilím odjata. Ale jakž Buoh chtěl, beze všie poškvrny až do dnešnieho dne jsem zachována. A nadto nade vše měli jsme spolu dva syny, jednomu řiekali Agapitus a druhému Teospitus, s těmi jsme, o puol noci vstavše, pro hrozné příhody, kteréžto sme trpěli, z našeho kraje zašli. Tu řeč Eustachius uslyšav, jí v tvář pohleděv, ihned ji poznal a srdečně zaplakav, jie se chvátil, Bohu děkuje, jenž smutné obveseluje, když ráčí.
Tehda jeho Hospodině k němu vece: Milý pane, kde sú naši děti? Jížto svatý Eustachius odpovědě: Vlk a lev naše děti jsú ztrávili. Jemužto ona vece: Děkujme milému Bohu, nebo jakež jest s námi tu milost učinil, abychme se ještě shledali, takež s námi túž milost muož učiniti, že se s svými dětmi shledáme. Neb jest tomu třetí den, že sem slyšela, ano dva mládenci, na jednom miestě sediece, o tom mluvili velmi podobně, kterak se jim z mladosti přihodilo. A protož mi se velmi zdá, že sú cele synové naši. A protož, zdá liť se, s nimi mluv, téžť tobě povědie. Tehdy svatý Eustachius pozvav těch mládencuov k sobě, jich řeč uslyšav, poznal, že sú jeho synové. A tak ihned u velikém pláči i s svú hospodyní jich se chvátivše, celujíc přitúleli.
A zatiem všecka vojska, to zvěděvše, dvojí radost měli. Jednú, že se jest svatý Eustachius s svú čeledí tak radostně divně shledal, a druhé, že jest ciesařovy nepřátely tak mocně pobil. A když odtud vstavše do Říma se vrátili, nalezli, ano ciesař dobrý Trojan umřel a jiný zlý Adrian ciesařem učiněn. Kterýžto ciesař svatého Eustachia s velikú ctí přijal a proň veliké hody učinil. A když ciesař, chtě pohanským modlám obět obětovati, s svým rytieřstvem do chrámu vjide, chtě jim děkovati z toho vítězstvie, ješto svatý Eustachius nad nepřátely svítězil, uzřev, ano svatý Eustachius ani za nalezenie své čeledi, ani za své vítězstvie bohuom oběti nevzdával, počel jeho přinucovati, aby jeho bohuom
