panen v její čeled připravil. A také aby tu svatbu za tři léta odložil a v těch třech letech, aby se syn jeho křesťanské vieře naučil a svatý křest přijal. Svatým úmyslem múdře sobě tu cestu nalezla, aby anebo pro nesnadnost té úmluvy od svatby bylo puštěno, anebo bylo li by jí to množstvie panen dáno, aby je, k křesťanské vieře přivedúc, pokřtila. To angličského krále syn uslyšav, v tu smlúvu radostně vstúpiv, na všem jí povolil. A za to snažně před otcem stál, aby jej pokřtiti kázal, a to vše, což svatá Oršila rozkázala, na všem povolenie měla. Tehda její otec, král britanský, své dceři, jižto velmi miloval, počestnú čeled panen i mužuov, jakž slušie, zpuosobil.
A zatiem se všech strán panny i rozliční lidé k jejiemu slovutnému zboru běželi, také i mnozí biskupi se přibrali. Mezi nimižto bieše baziličský biskup jménem Pantalus. Ten biskup ty všecky panny se vším zborem do Říma dovedl a odtud se s nimi vrátiv, pro Jezu Krista také s nimi svú krev prolil. Svatá také Gerazina, sicilská králová, ta jest byla sestra matky svaté Oršily a zvěděvši po tajných listech úmysl svaté Oršily, se čtyřmi dcerami a s jedniem mladým synem, druhému synu královstvie poručivše, do Britanské země po moři plula. A její radou z mnohých vlastí panny se sebravše s ní pluly. A potom jsú všecky pro křesťanskú vieru svú krev prolily.
A když svatá Oršila všecky panny i vešken zbor na křesťanskú vieru obrátila, vsedavše na moře, k jednomu břehu připluvše, odtud do Kolína na Rýn přišly. A tu se anjel boží svaté Oršile zjevil a jí pověděl a řka, že se všecky ve zdraví vrátíte a svú krev pro Jezu Krista proléte. A tak odtud vstavše, do Bazilie připluly a podlé anjelského zjevenie, tu lodie ostavivše, všecky pěškami do Říma šly. Jichžto příštie svatý otec, Ciriakus papež, uslyšav, velmi se uradoval, neb z Britanské země rodem byl a mezi nimi mnoho svých příbuzných měl. Proněžto se vším žákovstvem proti nim vyšed, s velikú je ctí přijal. Tehdy té noci zjevenie měl svatý otec papež, že s nimi svú krev má pro křesťanskú vieru proliti. To v sobě utajiv, všecky, ješto křtěné nebyly, pokřtil. A že byl po svatém Petru apoštolu papežem, rok a jedenácte neděl na devatenáctém miestě nad svatú cierkví vládl, přede všemi zjevně svuoj úmysl pověděl, papežstvie vzdal. Tomu se všichni a zvláště kardináli protiviec, k němu mluvili a řkúce: Nenie to smyslné, by ty tak povýšeného stavu zuostana i šel po těch blázniciech. Jimžto nikoli nepovoliv, miesto sebe jednoho svatého muže, jemužto řiekali Ametos, papežem učinil.
Zatiem římská kniežata, křesťanské vieře protivná, a zvláště ti dva, Afrikanus a Maximianus, vidúce, ano se všech strán lidé
