jakožto pravému Bohu modlila. Tu před tebú to milé děťátko, v jeslech leže, plakáše a v nebesiech všechny anjely obveselováše. Tu praví svatý Augustin: Co se tomu, židovští mistři, divíte, že dievka čistá, počevši Duchem svatým, porodila syna, a v své čistotě zuostala? Kterú mocí prut Áronóv druhý den vzkvetl a ovoce dal, téhož Boha mocí divným činem svatá dievka počevši porodila. Ten prut Áronuov ani okopán, ani zaléván, proti svému přirozenému běhu ovoce dal druhý den. Proč nevěříte, že boží mocí nad přirozený běh děvka čistá porodila? Proněžto jest na nebi i na zemi všie chvály hodná a duostojná. Tak o ní píše mistr Maximinus biskup a řka: „Od tebe, matko milá, i všie chvály duostojná, přišla jest nám světlost, ješto osvietila našich srdcí temnost. Té světlosti žádostivě čekáše všech svatých anjeluov zbor a již ten dar předrahý svět dnes přijem, tvú svatú milost chválí radostně, protož se raduj, ó, nade vše tváři povýšená, že s již to na samém Hospodinu obdržala, jehožto Abraham v duchu uzřev, obradoval se. Mojžieš s velikým strachem na huoře Sinai v oklíčení oblaka s Bohem mluvil, ale ty s nám Jezu Krista porodila, jenžto jest s hřiešnými lidmi i mluvil i ochotně bydlel. K té huoře Sinai ktož by byl tehdy přistúpil, byl by života zbaven. Ale ty jsi tu huoru příkladně porodila svatú, k nížto ktož skrze vieru nepřistúpí, věčného života odsúzen bude.“ A co jsú světí otcové velikých divuov viděli, nebe jim anjelský pokrm na zemi spúštělo, tvrdá skála stred tekúcí dávala, potok Jordán vzhuoru zpět se obrátil, moře se rozdělilo, suchú cestu jim ukázalo, nepřátelské zdi od trubného zvuku jsú se bořily, slunce proti přirození pro prodlení dne postálo. Kterakž ti všichni divové byli jsú velicí, však proti tomuto nebeskému divu malí jsú. Kto jest to kdy vídal a neb slýchal, že jednorozený přenajvyššieho Boha syn, v jehožto tvář anjelé třesúce se patřie, své božstvie tělesenstvím zastieniv, světu se ukázal. Držiž se té viery, člověče, a dávných tajemství Boha všemohúcieho nežádaj ani pokúšej, ale jeho svatú vuoli v tom znamenaj. Všemť se jest narodil Kristus, ale jedno právě věrným dává spasenie; že to nebeské dietě tak sprostnými plenkami obinuto leží, vzveď mysl pod nebesa, tu se podivíš, anoť tomu děťátku anjelské piesně zvučie na čest. Pakliť se sprostnost jeho chudých jeslí v tvé mysli nelíbí, vzveď oči v nebe a uzříš hvězdu přestkvúcí, novo učiněnú, anať svědčí svými paprslky Syna božieho narozenie.
Těm se divuom zlý duch divieše, jakožto popsal svatý Augustin a řka: „Když uzřel náš nepřietel diábel Syna božieho z Matky božie Marie narozenie tak snažnými činy, vidí mi se, že jest mohl sám v sobě pomysle řéci: Kto jest tento, ješto jest přišel na tento svět bez mého věděnie? Věda to
