dobře, že se jest z ženského života narodil, ale neviem, odkud se počal. Aj toť, matka jeho stojí, ale toho zvěděti nemohu, kto jest jemu otec. A toť mi jest nad vešken div, že obecným přirozeným činem měvši syna, matkú jsúc, dievkú ostala. Aj toť, leží v kolébce maličký, dětinsky pláče, svú tvář slzami polévaje, připodobňává se všem smrtedlným lidem. Pláčem ukazuje, avšak nižádného dětinského šeredstva na něm neznamenaji. Vizi ho, an v sprostných plenkách leží a nad ním se světlá hvězda stkví, jemužto také na čest anjelé zpievají, pod nebesa se vznášejíc, novinu divnú, jiežto nerozuměji, světu zvěstujíc. To jest nikdy nevídáno ani kdy slýcháno, aniž tomu mohu rozuměti, ani toho, což slyším, mohu trpěti. Člověkem se narodil, a již se modlé jako Bohu. Nikdy mi se toho od počátka světa nedalo znáti, ani se to kdy přihodilo, by se člověk narodil, v sobě nedostatkóv člověčích nemaje. Odkud je to vzešlo tak nové i tak mocné přirozenie? Mezi hřiešnými se narodil, od smrtedlné matky pošel, avšak nade všecky lidi přečistý a nic na něm nenalézaji, v němžto bych svú libost měl. Protož se bojím, by mi moci neodjal. Co učiním, kam se obráci? Jeho mocnějšieho, než se čiji, a tak mi se zdá, že v mém království chce kralovati. A protož se bojím, by ten Buoh nebyl, jehožto nižádný nedostatek nemuož poškvrniti. Avšak by byl toto Buoh, kterak by trpěl ženských porození neduostojnost? Kto by tomu věřiti mohl, by Buoh tak v sprostných plenkách ležal a dětinsky a plačtivě kvielil? Kto by to uslyše, tomu se nesmál, by Buoh z ženských prsí pokrm bral a nadto nade vše, aj toť, mu se jiesti chce, kto to kdy kterým rozumem dovésti mohl, by se kdy Bohu jiesti chtělo?“ Protož tu praví svatý Augustin, že toho diábel nevědieše, že Syn boží Ježíš Kristus pokrm dětinský bráše a že hlad a žiezen trpieše jako i jiné dietě.
To jest nebylo toliko křehkostí tělesenstvie, ale jelikožto tajnú svatostí zastíněnie nebeské milosti. Neb jakož popsal Origenes, což se jest při božieho Syna porození dálo svatinsky, to jest bylo před diáblem tajno, protož tomu i nerozumieše, vida ji porodivše a čistú dievkú ostavše. Kterým by to činem bylo, toho diábel nevědieše, ano toho Matka božie sama tajieše, což se jest tú boží mocí při svatém Syna božieho porození dálo svatinsky, to jest bylo před diáblem tajno. Jakožto praví svaté Čtenie, Maria, Matka božie, zachováváše všecka slova, přemýšlejíci na svém srdci. Beda tu praví: Tajemstvie o Jezu Kristovi, kteréžto Maria vědieše, nižádnému toho zjeviti nechtěla, ale toho v sobě s velikú poctivostí tajéci chovala. V němžto se jejie svatá múdrost znamenala. A to div nenie, neb jest v sobě Boha Otce múdrost nosila, skrze nižto všemu světu milost obdržala. Proněžto ji svatý Augustin chválí a řka: „Ó, Maria, Matko božie, všie milosti plná, vidúci přepovýšenú svatost,
