Zlořečení sú všichni, kteříž v Jezu Christa nevěřie. A když se odtad zase králová vrátila, král jie otáza, proč by tam tak dlúho byla. Jemužto ona odpovědě: Mněla sem, by byla Migdonia nesmyslná žena, ana jest velmi múdrá. Ona jest mě k apoštolovi přivedla a na pravú cestu jest mě uvedla. A jsú všichni nesmyslní, kteříž v Jezu Krista nevěřie. Tomu se král podiviv, vece k rodičovi svému: Aj toť, má královna o mně netbá, chtě tvú ženu zase k naší vieře obrátiti, ztratil sem i svú. A již mi se jest horší učinila nežli tobě tvá. To řekl král, kázal apoštola, ruce jemu sviežíc, k sobě přivésti. A když jeho předeň postavichu, král k němu vece: Raziť tobě, zpuosob to, ať se ženy k mužuom svým navrátie. K tomu apoštol vece: Ty jsi král a nechceš mieti nic šeredného ani slúh, ani služebnic šeredných. Velmi viece věřiti máš, že Buoh čisté sluhy miluje. To král uslyšav a již se jako hněvem rozpáliv, kázal železné plechy horúcie přinésti a na nich apoštola postaviti. A ihned boží mocí tekúcie vody z země pramen vyšed ty plechy uhasil. Tehda král uradiv se kázal apoštola opět v horúcí pec uvrci, ale pec boží mocí uhasla, že apoštol boží odtud beze všeho úrazu vyšel. Tehda Karizius králi vece: Kaž jemu našim bohuom obět vzdáti, ať se jeho Buoh naň rozhněvá, kterýžto jemu od těchto múk pomáhá. A když apoštola počechu rozličně k svým modlám bezděčiti, apoštol králi vece: Ty mníš, jakož tobě Karizius pověděl, by se na mě Buoh mój rozhněval, když bych se vašemu Bohu pomodlil. An by se viece na vašeho Boha rozhněval a vešken by jej rozbil. A chci to ještě učiniti, že když se budu vašemu Bohu modliti, nepřevrátí li ihned jeho Buoh muoj, chciť jemu obět vzdáti. Pakliť jeho převrátí, uvěřte v mého Boha. K němužto král vece: Ještě se mnú dosti řeči mluvíš. V tu dobu apoštol židovským hlaholem tomu diáblu, jenž v té modle byl, přikáza a řka: Jakžť já brzo kleknu, tak ihned modlu na kusy zlámaj. V tu hodinu apoštol poklek vece: Aj toť, se modlím, ale ne tobě, modlo. Aj toť, se modlím, ale ne tobě, obraze mosazný, ale modlímť se mému milému Spasiteli Jezu Kristu, jehožto mocí přikazuji tobě, diáble, kterýžto tuto bydlíš, aby ihned modlu ztroskotal. A jakž to brzo apoštol vece, tak se ihned ta modla jako vosk rozplynula. To pohanští kněžie uzřevše, hrozným hlasem vzúpiechu. A jeden z nich, vytrhnuv meč, na obě straně apoštola protekl a řka: Já svých bohuov křivdy pomstím nad tebú. V tu dobu křesťané tělo jeho pochopivše, poctivě je pochovali.
Potom po mnohých letech po božiem narození dvě stě a třidceti let tělo svatého apoštola do toho města, jemužto Ediša dějí, přeneseno a před dávními časy slulo to město Rages Medorum. A to se přenesenie stalo rozkázaním Alexandra ciesaře, jenžto byl za to
