ještě zmladu ten den na boží narozenie za stolem sedě, pověděno jí, by jedno dřevo třešňové v sadu kvetlo. To ona uslyšavši, otázala u vrchu li ktve, čili v nižších ratolestech. A když jí řekli, že v nižších ktve, k tomu ona ihned řekla: To jest jisté znamenie, že tohoto léta na chudé lidi veliký mor bude. A tak se jest stalo. To také svému zpovědlníku předpověděla a řkúc: Nescházej s tohoto hradu lehničského, neb jakž sejdeš, tak skuoro umřeš. Jížto on uvěřiv, tři léta doluov nescházel. Potom po třech letech s hradu doluov sšel a odtad až do Krozny na hrad přišed, složil se a osmý den umřel. To se dálo po božiem narození tisíc dvě stě třidceti osmé léto. A pochován jest v třebničském klášteře. Před třmi také léty předpověděla smrt svého syna Jindřicha kniežete, že měl od pohanuov sníti. A tak se stalo. Když tři léta minula, Tateři, s velikú mocí do Slezské země přijevše, tak velikú škodu učinili, že svatá Hedvika se dceří a s svú nevěstú, se paní Annú, na hrad, ješto slove Krozna, musila utéci. A když tu přebýváše, tehda jedné noci, pozvavši k sobě své služebnice, jenžto zvláště její věci vidieše, promluvi k ní a řkúc: Děmuto, věz to, že sem svého syna Jindřicha ztratila a již ho viec v tělesenství na tomto světě neuzřím. A tak se bylo stalo, že kněz Jindřich, proti Tateróm bojuje, toho dne s množstvím svého lidu sšel. To také znamenité, že svatá Hedvika, v jednom kostele svatého Bartoloměje ukázavši jedno miesto, kázala je u poctivosti mieti. Potom po jejím skončení čtrnácté léto ve jméno svatého Stanislava oltář učiněn jest.
A když těch časóv svatá Hedvika, mnoho dobrých skutkuov činieci, své dni konáše, zjevil jí Hospodin čas jejieho skončenie. Proněžto některým svým, jimžto dobře věřieše, pronesla jest a řkúc: Skuoro se blíží mé duše s mým tělem rozlúčenie. Těch dní, když se událo jí do jedné komory vjíti, jedna jejie přítelkyně Kateřina uzřela tři čerty v člověčí tváři, hrozně se proti svaté Hedvice postaviec a ji ukrutně bičujíc a řkúc: Proč si se osvietila! Proč si tolik dobrých skutkuov učinila! To vše svatá Hedvika strpěvši, svatým křížem se požehnavši, kterakžkoli s velikým strachem třasúci se od nich bez úrazu vyšla jest. Potom, prvé než jest v nemoc upadla, v niežto jest svój život skonala, svátost svatého oleje jest přijala. A potom v nemoc upadla, v nížto jest Bohu duši vrátila. Divně také Hospodin proročským duchem jejie převěděnie osvěcováše, že ktož před ni přišel, ana nemáhajíc leží, pryč se obrátivši, všecky je však nevidúc, ze jména poznáváše. A když jeden čas duchovnie panny před ní posluhujíc, jie střežiechu, bojiece se, by neskonala bez své nevěsty, paní Anny, kteráž tehdy u svého bratra, krále českého, bieše, jie po posle, aby přijela,
