svatost, kterak tě duostojně chváliti muožem a kterak jest kolivěk všech svatých svatost paměti duostojna, však vše to nic nenie proti tvé nebeské chvále, jižto zvláštním darem od svaté Trojice máš! Rozličně sú staří otcové světí od Boha svého osviecenie obdrželi podlé tělesenstvie, jakožto Abel, Enoch, Melchisedech, Abraham, Jákob, Jozef, Mojžieš, Jezus, Heliáš, Izaiáš, Daniel, Ezechiel, David. Tiť jsú všickni zvláštní svatostí Bohu milí, ale nižádný z nich tak slavně jakožto Maria, Matka božie. Jehožto jsú oní daleci všickni u poznání Duchem božím poznali, toho jest Matka božie netolik v tělesenství, ale v srdečné mysli i v životě svém nosila, protož zvláštní útočiště ihned po Bohu druhé v království nebeském máme k Mariji, Matce boží, ješto nikda nepřestane před Hospodinem za hřiešné prositi. Tu také praví svatý Augustin: Věřiti beze všie rozpači muožem, že což Matka božie na svém milém synu prosí, to vše obdrží, neb ona vždy za hřiešné bezpečně prosí, aby je Buoh k sobě obrátil, a řkúc: „Aj, mój milý synu, viz, že jsi ráčil pro hřiešné lidi člověkem býti a z mého života tělesenstvie si přijal. Pomni na to, že jsi ty proto učinil, aby se nad hřiešnými smiloval, jimžto jest velmi smilovánie potřebie.“ Ktož tehda ten jest, jenžto se kdy její svaté milosti snažně modlil, a neuslyšán, nadarmo se modlí jiným svatým ten, jemužto Panna Maria nechce spomocnice býti. A ještě nadto viece pravím, že což jiní světí prositi nesmějí, to Matka božie zvláštním doúfaním, k svému synu přistúpiec, což prosí, obdrží. Protož, milá Matko boží, když si tak milostiva, my, hřiešní, tebe prosíme, aby skrze to svaté jméno, že jsi i sloveš Matka božie, ráčila před svým milým synem za nás prositi, abychom tento zlý svět přejdúce, tvého syna, tebú narozeného, svýma očima ohlédati mohli a s ním v nebesiech bydliti na věky věkoma. Amen.
O svaté Anastazí děvici takto se píše
Svatá Anastazia byla rodem z Říma jednoho velikého a vzácného člověka dcera, ale pohan bieše. Ta se jest naučila svaté vieře od své matky křesťanky a od svatého Kryzogona. A když byla vdána za jednoho, jemužto Pibilio řiekali, vždy se nemocna činila proň řkúc, aby se, kudyž mohúc, od něho vzdálila, neb jejie srdce vždy v Bohu vřieše, protož vše, což na světě jest, ji mrzieše. Zatiem uslyšav jejie hospodář, že svatá Anastazia s jednú děvkú, v sprostném rúše tajéci se, po žalářiech běhala a pro Buoh vězňóm potřebu dávala. Kázal jie pilně střieci, tak že zapověděl, aby jí nižádné potřeby ani jiesti, ani píti z domu nedávali pro mrzkost tu, kterúž k ní jmějieše, zdali by tak núzí sešla, aby se on po ní v svém velikém zboží, šeredně se obcházeje, po vóli bydlel. Tehda ona jako svatá křesťanka, již se do svého života rozpakujíc, žalostivě
