chudým rozdal. Potom svú hospodyni v duchovním stavu ostavil. Třidceti let tak ukrutně svuoj život pro Buoh veda trudil, jakž nikda pšeničného chleba nejedl, nikda vína, nikdy vařenie neokusil. Pakli kdy na Vánoce neb na Velikú noc víno pil, ale to jest štědře tak s vodú smiesil, že jest nepoznáno, voda li jest, čili víno. A to také v obyčeji měl, že jednú dne jedl, ale pro Buoh utrpěl. A když jiesti chtěl, najprvé popela pozobal a potom chleba ječného pojedl. Jeho rúcho v zimě i v létě jediná žíně byla a na ní sprostná sukně, jižto tak dlúho nosil, kromě ač by ji byl chudému dal, vetchem s něho opadla. V tom svatém náboženství vždy vzdychal a rozličných svatých kosti, na hrdle pověsiv, nosil. Jeho také lože popel a žíně byla. Proněžto se o něm píše, že jeho svatý život tak jest byl ukrutný, že by nebyl svatými divy potvrzen, nikoli by tomu uvěřiti nemohl. A také, což jest divuov skrze něho učinil Hospodin, kto by byl jeho svatosti nepředeznal, vše by byl sobě to za omyl početl.
To se také o něm čte, že jeden čas v jednom domu, když bieše večeřal, počechu opět znova stoly ubrusy krýti. Tehdy svatý Germanus otáza a řka: Komu to stuol připravujete? Oni odpověděchu a řkúce: Připravujem oněm dobrým hostem, ješto v noci chodie. To uslyšav svatý Germanus, bedlivě těch hostí čekal, chtě zvěděti, kterací by to hosté byli. V tu dobu uzře, ano diábli v člověčí tváři jdú, jimžto ihned boží mocí přikázal, aby se z domu nehýbali, všicku čeled zbudil i otázal jich, znají li ty hostě. A když jemu pověděli, že jsú jich súsedé i súsedy, káza svatý German vší čeledi do jich domuov jíti. Tehda oni šedše všecky súsedy doma nalezli. A tak zvěděno, že diábli, po domiech chodiece, lidi svodiechu. Ty diábly svatý German boží mocí z domu vyhnal.
Jeden také čas, do Britanské země jdúc, jeden učedlník svatého Germana na cestě se roznemohl a v tom městě, jemužto Cormardora dějí, slehl i umřel, a tu pochován. A když se z Britanie zase vrátil, kázal hrob toho svého učedlníka odkopati a jeho jménem povolal a řka: Kterak se máš, chceš li ještě se mnú na světě přepracovati? Tehda ten učedlník ožil a k svatému Germanovi promluvil a řka: Dobréť bydlo mám, nechciť se zase na svět vrátiti. Svatý German vece: Milý synu, a ty tu v Bohu odpočívaj. V tu dobu opět ten učedlník v hrobě sedě, hlavu opět na zemi skloniv, i umřel a tu opět zakopán. To se také píše, že když svatý Germanus v Britanské zemi slovo božie kázáše, na králuov dvuor s svými učedlníky šel, tu jeho ani král, ani žádný úředník ku pokrmu nepozval. Tehda jeden králuov podratajie, s pastvy se vrátiv, uzřev svatého Germana, an s svým tovařistvem hlad a žiežeň trpí,
