však to Buoh pořádně zpuosobí. Oni na tu horu šedše, jejie se lsti nic nevystřehše, nalezli jednu saň a ihned se ta na ně, plamenem dýchajíc, řítila. A jakž znamenie svatého kříže učinili, tak se saň ta rozpučivši i umřela. A oni ty voly, svatým křížem požehnavše, pitomé pojali. A tak upřiehše tělo svaté, i s kamenem na vuoz vloživše, po cestě jsú se vezli. Tehdy volové se pozdvihli, prostřed sieni té králové Lupy i s vozem doběhše stáli. To ona uzřevši, s velikým zkrúšením hřiechuov poželevši, vieru křesťanskú přijala a z té sieni kostel ve jméno svatého Jakuba učinivši, štědrými almužnami nadala, a tu Bohu slúžéci, v dobrých skutciech svuoj život skonala.
Potom Hospodin mnoho jiných svatých divóv skrze svatého Jakuba učinil. Mezi nimižto se píše, že po božiem narození tisíc a devadesát ke stu letóm jeden Němec s synem na pút k svatému Jakubu šel. A když v to město, jemužto Toloza dějí, do hospody vešli, hospodář zlostný pútníka zapojiv, střiebrnici svú v jeho mošně překryv. Zítra pútník svú cestú šel, za nimi lstivý hospodář běžal a zloděje jímaje, své střiebrnice ptal. K němužto ona, jakžto nevinná, vecechu: Nalezneš li u nás, chcme vinni býti. Tu ihned, mošnu otevřevše, střiebrnici nalezli, před rychtáře oba vedli. A což jsú měli, to najprv vzemše hospodářovi dali a jednoho z nich na smrt odsúdili. Tu znamenaj každý člověk, kterak slavně v dobrých lidech viera přirozená v milosti bydlí. Tu se syn s otcem srdečně poče vaditi. Najprvé syn otci vece: Otče milý, jáť sem tvá krev, a jakož sem život svuoj od tebe přijal, tak jej chci rád dáti, aby ty živ ostal. K tomu otec odpověděl: Synu milý, jáť sem již člověk starý, kdež mi jest brzo s tohoto světa sjíti a tobě, že si mlád, slušie déle živu býti, nemohuť já, nebožtík starý, na tvú smrt hleděti. V tom sváru syna vzemše oběsili. Na to každý zbožný pomysl, s kterakú žalostí otec naplakav se k svatému Jakubu jide, tam se svatému Jakubu pomodliv, jemu své žalosti požalovav, zase se vrátil. Přišed k tělu, tu, ješto viselo, syn jeho, poče, velikým hlasem volaje, plakati. A tomu již, jakž oběšen byl, šest a třidceti dní minulo. Tehda syn oběšený promluvi k otci a řka: Muoj milý tatíku, neplač, neboť mi jest nikdy tak dobře nebylo jako nynie. To věz, že do této hodiny svatý Jakub mě tuto u veliké nebeské rozkoši živa chová. To jeho otec s radostí jako v otrapě uslyšav, do města šel a že jeho syn živ jest, starším pověděl toho města. Tehda oni tam šedše a odtud jeho sněmše, s velikú ctí pryč pustili a jich hospodáře zlého miesto něho oběsili.
Píše také mistr, Hugo řečený, od svatého Viktora, že když jeden pútník šel na pút k svatému Jakubu, tehda diábel v podobenství svatého Jakuba tváři jemu se ukázal a řka: Věziž to, ctný muži,
