veliké cti mějieše. Proněžto, kdež které stéble nebo co jiného na kříž přeložené na zemi uzřela, ihned kleknúc, nábožně zdvihnúc i políbíc, aby na to nižádný nešlapal, na čisté jiné miesto položila. Na svých modlitbách nikdy neseděla, ale stavši, dokud mohla, na nahú kolenú padnúc klekla. Proněžto jejie koleně jako kost byle ztvrdlé, opuchlé i oteklé. A to vše dobré, což kdy činieše, toho tajila, tak že nižádný nevěděl, kromě jejie zvláštnie sluhy. Hospodáře také svého mnohým modlitbám naučila, nebo jehožto v Bohu milováše, toho Bohu slúžiti učieše. Byla je také svatá Hedvika plna milosrdenstvie, tak že pro milého Jezu Krista i jeho svatým na čest mnoho milostivých skutkuov činieše. Ona jest na to svého hospodáře navedla, aby v Třebnici klášter učinil i nadal a sama své věno také k klášteru oddala, rozličným klášteróm veliké almužny slala. O malomocných zvláště péči měla, nemocné, jaté i rozličné strastné navštěvovala, u velikých dluziech zase pro Buoh oplacovala, všech vdov i všech sirých zvláštnie matka byla. Chudé, siré dievky odchovajíc k bezpečnému stavu připravila a řiedko, ktož almužny u nie poprosil, by od nie odšel neuslyšán. A zvláště v své práci třinádcte chudých jmějieše Bohu na čest a dvanádcti božím apoštolóm, jimžto každý den, před ně klekajíc, pokorně před ně noséc, slúžieše. A což na svém stole najlepšieho měla, to jim dala. Své také chudině velmi milostiva bieše. Proněžto často anebo sama jich přeslýchala anebo některému kaplanu jich soud poručila, bojéci se, by jiný soudce chudých neobtěžoval. A protož s boží pomocí veliké divy jest činila. Najprvé, když jedné duchovní sestře jménem Radslavě rybie kost v hrdle uvázla byla, požehnáním svatého kříže od toho jí ihned pomohla. Sestře také jedné, jiežto řiekali Gaudencia, v obú očí od bělma pomohla, požehnavši a řekši: Sestro má milá, Buoh tě požehnaj. A jakž to vece, tak Gaudencia prozřě. Jedné také chudé ženě, slepé, na modlitbách postavši, zrak navrátila, jakž to jí potom jejie sluha Kateřina rozprávěla.
To se také v jeden čas přihodilo, že když knieže jejie kázal dva člověky oběsiti. A když sta dlúhú chvíli visela, tak, jakž to každý mněl, byšta byla umřela, tehdy svatá Hedvika kniežete poprosila, aby odpustil je doluov snieti. A jakž sta brzo sňata, tak ihned zdráva vstavše, před svatú Hedviku šedše, její svaté milosti sta poděkovala. Když také jedné noci dlúho bděvši na modlitbách, knihy otevřevši, usnula, v tu dobu sviece hořéci na knihy upadla, a všecka shořevši, knihám nic neuškodila. Měla jest také svatá Hedvika Ducha svatého, jenž jí je zjevoval proročsky, co se mělo u budúcích časiech státi. Také se píše o jejie svaté milosti, že když ještě
