přijal. Jehožto sem dávno žádal a snažně miloval a bez přestání hledal. A již sem tě s žádostivú myslí sobě připravena nalezl. Vezmiž mě od lidí a vratiž mě mému mistru Jezu Kristovi, ať mě skrze tě přijme, ten, jenžto mě jest skrze tě vykúpil. To řekl svatý Ondřej i svlekl rúcho s sebe i dal těm katóm, kteříž jeho mučiechu. A ti zdvihše jeho na kříži rozpali. Na němžto tak strastně vise, dva dni živ byl a dvamezcietma tisícóv lidu, kteřížto se biechu okolo něho sešli, na vieru obrátil, jim slovo božie káže. V tu dobu počechu lidé vrtkú řeč mluviti, hroziece a chtiec Egea zabiti a řkúce, že člověka svatého a milostivého i pokorného bez práva by měl zahubiti. Toho se lekl Egea, přišel, chtě jeho kázati s kříže složiti. Jehožto uzřev svatý Ondřej, vece: Egea, přišel li s sem, kaje se hřiechóv, odpuštěnie obdržíš. Pakli si proto přišel, aby mě s kříže sňal, věz to, že tak živ s kříže nesstúpím, neb již vizi krále svého, jenžto mne čaká. A když přistúpivše chtěli jej s kříže snieti, nikoli jeho dojíti nemožiechu, neb jich ruce ztrniešta. To uzřev svatý Ondřej, že jeho chce lid s kříže snieti, tuto modlitbu, na kříži pně, učinil, jakož praví svatý Augustin v knihách O pokání: Nedaj mi, milý Hospodine, živu s kříže sstúpiti. Jižť jest čas, aby mé tělo zemi vrátil, nebo sem toliko pracoval a mnoho těžkosti na sobě snesl, že bych již rád zdejšieho poslušenstvie byl prázden a neb zproštěn a z svého tělesenstvie byl oblehčen. A toť mi na paměti jest vždy, že mi mé tělesenstvie nositi jest těžko, opitoměti pyšno, uhověti nesnadno. Vieš, milý Hospodine, kterak u mé mysli k tobě vnesenie překáželo jest mi, kolikrát li mně jest tělesnú bolest přineslo mé strastné tělesenstvie. Protož, milý Bože, Otče svatý, ješto s mé tělesenstvie do té doby v rozličném vítězství zdržal, prosím, aby mi v tom déle bydliti nedal, ale ať bych k tobě bez překážky šel volně, jehožto sem vždy žádal. A jakž tu modlitbu svatý Ondřej dokona, tak ihned veliká světlost, s nebe přišedši, jeho obklíčila a tak za puol hodiny stála, že jeho nižádný viděti nemohl. A když světlost odešla, tehda spolu s světlostí duše svatého Ondřeje do nebes šla a jeho svaté tělo Maximilla, Egeášova žena, pochopivši s velikú ctí pochovala. Potom Hospodin mnoho divuov svatých skrze tělo svatého Ondřeje učinil a mnoho milostí s rozličnými lidmi ukazoval.
Byl jeden biskup, jenž jest zvláště náboženstvie k svatému Ondřeji měl, tak že když co dobrého učinil, tehda vždy řekl: To Hospodinu na čest a svatému Ondřeji. Tehdy diábel jemu z toho závidě, nepřietel všech dobrých, na to se jest snažil, kterak by toho biskupa, sluhu božieho, přelstil. Proněžto
