Ps88,32 ač pravedlnosti mé žadlajú a přikázaní mých nebudú chovati, Ps88,33 navštiev́u u metle zlostí jich a u biťú hřiechóv jich. Ps88,34 Ale milosrdie mého neotženu ot něho ani škoditi budu jemu u pravdě méj Ps88,35 ani žadlaju svědečstvie mého, a jež vychodie [z rtóv]text doplněný editorem[1292]z rtóv] de labiis lat. mých, neučiním ješutna. Ps88,36 Jednú přisál sem v svatém mém, ač Davidovi selžu, Ps88,37 siemě jeho u věky ostane. Ps88,38 A trón jeho jako slunce v obezřěňú mém a jako měsiec svrchovaný u věky a svědek na neb̓u věrný“. Ps88,39 Ale ty otehnal si a zrušil si, otnesl si mazaného svého. Ps88,40 Otvrátil si svědečstvo sluhy tvého, zachlastil si v zemi svátost jeho. Ps88,41 Zkazil si všěckny ploty jeho, uložil si tvrdost nemocú a strachem. Ps88,42 Roztrhováchu jej všickni přěchodiecí cěstu, učiněn jest ohaven súsědóm svým. Ps88,43 Povýšil si pravicu zdavujúcích jej, obveselil si všěckny nepřátely jeho. Ps88,44 Otvrátil si pomoc mečě jeho a nebyls pomocen jemu u boju. Ps88,45 Zkazil si jej ot očiščenie a stolicu jeho na zemi ustavil si. Ps88,46 Zmenšil si dni času jeho, oblil si jej hanbú. Ps88,47 Dokovad, hospodine, otvracuješ obličej svój do koncě, vzplane jako oheň hněv tvój? Ps88,48 Rozpoměň, která má postava, čili ješutně ustavil si všěckny syny člověčie? Ps88,49 Co jest člověk, jenžto živ bude a neuzří smrti a vyprostí dušu svú z rukú peklnú? Ps88,50 Kde sú milosrdenstvie tvá stará, hospodine, jako si přisáhl Davidovi u pravdě tvéj? Ps88,51 Památen buď, hospodine, rúhoty slúh tvých, jež sem zdržal v lóně mém, mnohých národóv, Ps88,52 jež sú zukárali […]text doplněný editorem[1301]…] inimici tui, Domine, quod exprobraverunt lat. (homoiot.) proměněnie mazaného tvého. Ps88,53 Blažený hospodin u věky. Buď, buď.
LXXXIX.
Ps89,1 Hospodine, útočišče ty učiněn
