[FZ]O Trojici svaté K VII Podobně

[1]text doplněný editorem[1183]V prameni není obsaženo.[#]obrázek nebo jiný grafický prvek[1184]První sloka je vytištěna pod notovým zápisem. Ó, Světło, Trojice svatá,

jediná božská podstata,

svou nás osvěcuj jasností,

odejma vnitřní temnosti.

2 V světle nepřistupitedlném

jsi v místě nestižitedlném,

světłem víry dej se znáti,

srdcem cełým miłovati.

3 Ó, mocný, moudrý i dobrý,

k zdílení se tím trým štědrý,

naší mdłobu, hłoupost, złost znáš

i lítost v tom nad námi máš.

4 Trůjs v osobách, však jeden Bůh,

vida, viděł si náš neduh

a ráčiłs se ohłásiti,

chtě nás z miłosti spasiti.

5 Ukázałs osob rozdílnost,

však božskou jedinou bytnost

v stvoření a vykoupení

i u vnitřním obnovení.

6 Trojeť jest tvé toto díło,

k hříšnému se přiblížiło

čłověku, k jeho spasení,

byť v něm nesło tvé znamení.

7 Tak ačs Trojice šlepěje

vyrył v každém tvoru zřejmě,

moc, moudrost, také dobrotu

a v tom jedinou podstatu.

8 Avšak ze všeho stvoření

čłověku v tom rovně není,

jenž k obrazu stvořen tvému,

a tak k životu věčnému.

9 Byť był zustał v nevinnosti,

přišeł by k nesmrtedlnosti

na duši, též i na těle,

život z tebe maje cele.

10 Ale ty, Všemohoucí sám

a v moudrosti, v dobrotě znám,

způsobiłs to z své miłosti,

aby zas ožił k věčnosti.

11 A skrz Pána Jezukrista

v svatém došeł nebi místa,

maje skrz Ducha svatého

obraz stvoření nového.