dejž, bychom dnes [425]číslo strany rukopisu[FI]I VIII; VIII] VII v tom hodovali,

v duchu svém se vždy radovali,

tebe chválili.

2 Tys Otci i Synu rovný,

v božské słavné osobě své nestižitedlný,

svrchovaná, věčná dobrota,

působce nového života,

v dařích štědrota.

3 Ty jsi všecky vyvolené

činił dary svými hodné, Krista účastné

a ve krvi, kterouž vylévał,

když sebe za ně na kříž vydał,

je očišťovał.

4 Byť byli Boží synové,

také s Kristem dědicové, jeho oudové,

když by tvého došli rození,

kteréž z Kristova zasłoužení

pošło k spasení.

5 Ty dáváš svým víru pravou,

život tou předivnou božskou mocí svou,

aby v Kristu, jsouc vkořeněni

a v łásce svaté załoženi,

v něm społek měli.

6 Nadevše jej miłujíce,

jako Pána svého sobě nejdráž vážíce,

jedno těło s nim učiněni

a za chrám svatý posvěceni

k jeho bydlení.

7 Takovým hříchů nevážíš,

ale všecky spravedlností Kristovou daříš,

pokoj jeho v nich rozmnožuješ,

v naději pravé ustavuješ

i potěšuješ.

8 [#]obrázek nebo jiný grafický prvek[1077]Symbol zdůrazňovací ručičky. Młuvíš skrze řeč prorockou,

zaslibuješ jim přehojnou svou miłost božskou,

řka: „Nebojž se ani zahanbuj,

neb jsem já Pán, slitovník tvůj,

słyš to, lide můj.

9 Na máło opustił sem tě,

v slitováních věčných zase shromáždił sem tě,

poďtež moji v hłasu zpívání,

v radostném a v vesełém plésání

i v dík činění.

10 Jáť sem sám Utěšitel váš,

Svořitele svého mne máš, proč zapomínáš?

Jáť sem tebe sobě vyvolił

a v Kristu Pánu s sebou spojił,

łáskou opojił.“