vnitř ni zevnitř, žádný nad złým,

leč kdo způsobem pokrytým

chtěł by se tím chłubiti;

8 ałe Bůh chtě hřích zkaziti

a pomoci k spasení,

ráčił svého Syna dáti

v nevymłuvné zmaření.

Tenť se sám stkvěł nevinností,

ač zevnitř był plný strasti,

nalezł cestu k spasení.

9 Sám Boží zákon naplnił

v pravé dokonałosti;

svému Otci dost učinił,

dobyv pravdy, miłosti.

Neb se za lid obětovał,

skrze to svých posvěcovał,

snímał klátby přísnosti.

10 Tať nám pomoc z hůry přišła

z miłosti Boha Otce,

zákony nové přinesła,

ducha i živost srdce.

Jižť hříchy z vnitřku vyhání,

působě jich odpuštění

z moci Krista přímłuvce.

11 Takžť se zákon vyplňuje

v novém z Boha rození,

hřích snímá, život vracuje

našemu přirození.

Byť věrný duchem k němu stáł

i těło mocně skłoňovał

k skutečnému činění.

12 Neprospějeť říci, Pane,

v činění nepravosti,

ty si umřeł za hříchy mé,

učiniłs za mne dosti,

neb se k takým nechce znáti,

než od sebe je zahnati,

ten Soudce spravedlnosti.

13 Pochybnosti žádné není,

nezkłamáť Páně słovo,

což pověděł zde na zemi,

nikdyť nezmění toho:

Kdož věří ve mne srdečně,

z té víry živ jest skutečně,

nezahyneť na věky.

14 [#]obrázek nebo jiný grafický prvek Spravedlivýť jest před Bohem,

kdož Krista v se přijímá,

ne samým sebou než Kristem,

jehož słova ostříhá.

Takť nás víra v mír uvodí,

s Bohem skrz Krista jednotí,

také i s svatou cirkví.

15 Takž víra hojné vydává

ovoce spravedlnosti,

ač i v tom nedokonałá,

Kristus však činí dosti

za ty, kdož ne podle těła

chodí, ale podle ducha

ctně k jeho líbeznosti.

16 Skutkovéť víry dovodí

k Bohu, k bližním činění,

podle nichž Pán soud vypoví,

řka: „Poďtež, požehnaní!“

Vezmouť odpłatu přehojnou,

z miłosti jim zaslíbenou

v tom nebeském království.