L XII Desatero přikázání Boží, hłasem velebným na hoře Sinaj z nebe vydané

Těchto sám Pán Bůh vydał deset přikázání: První. Nebudeš míti Bohu jiných přede mnou. Druhé. Neučiníš sobě obrazu rytého, ani podobenství žádného, nebudeš se jim kłaněti, ani jich ctíti. Třetí. Nevezmeš jména Pána Boha svého nadarmo. Čtvrté. Pomni, aby světił den sedmý. Páté. Cti otce svého i matku svou. Šesté. Nezabiješ. Sedmé. Nesesmilníš. Osmé. Nepokradeš. Devaté. Nepromłuvíš křivého svědectví proti svému bližnímu. Desáté. Nepožádáš domu bližního svého, aniž požádáš ženy jeho; ani słužebníka, ani děvky, ani hovada, ani které jiné věci bližního svého. Těchto sám Pán Bůh vydał deset přikázání.

L XIII Tatáž přikázaní v rytmy uvedená. (Notou Žałmu 140)

[1]text doplněný editorem[1297]V prameni není obsaženo. Odevři srdce své i uši,

příliš lide zatvrdiłý,

rozvažuj s pilností nejvyšší,

coť Bůh młuví v tuto chvíli.

2 Dí on: „Jáť jsem Bůh tvůj, z těžkého

jenž sem tebe jha vyprostił.

Mně, Bohu svému, słuž, cizího

chci by se každého zhostił.

3 Obrazu nečiň sobě žádných,

cožkoli v světě ze všeho,

střež se vší słužby a pocty jich,

jáť sem mstitel toho všeho.

4 Jména słavného Boha svého

na prázdno nebudeš bráti,

sic, kdož by je zlehčił, každého

bez miłosti chci trestati.

5 K své budeš dní šest práci míti,

odpočineš pak sedmého,

v němž i Bůh ráčił oddechnouti

po stvoření světa všeho.

6 Otce i matku v poctivosti

hleď míti času každého,

byť Bůh propůjčił dnů dłouhosti

podle zaslíbení svého.

7 Vraždy a krve prolévání,

též i smilstva se vystříhej,

nekraď a pravdy k zapírání

svědkem fałešným nebývej.

8 Domu bližního nepožádáš,

též ani manžełky jeho,

słuh neb hovádek i což víc znáš,

že on kdekoli má svého.“