5 Odkudž z Božích proroctví,
jisté z Písma přijavše svědectví,
tam chvátali, słávy jich nedbali,
do Betléma se brali,
6 kdež nebyło komonstva
v chudém domě, rozličného dvořstva
při tom Králi,
však jim nezhrdali,
před Děťátkem padali.
7 Poddanosti znamení
obětovali mu v ponížení,
złato strojné
a kadidło vonné
i mirru, dary hojné.
8 A vděční jsouc stałého
nalezení Krále přemocného,
když ve spání anjełské zjevení
stało se k jich zpravení.
9 Herodesa nechali,
Júdstvo opustivše, preč se brali,
řeč úkładnou,
Krále mysl vražedlnou
poznavše, cestou jinou.
10 Domů se zas dostali,
což viděli, to vypravovali
o tom Králi, jak se ho doptali
a že se mu poddali.
11 Neb sou Páně dědictví
končiny země i všecka panství,
národové, v nich všickní stavové,
všeť sou jeho manové.
12 Protož słoužiti jemu
povinni jsme všickní, Pánu svému,
jej chváliti, co chce, to činiti,
chcem-li s nim v nebi býti.
E VIII O utíkání do Ejipta. (Zpívá se jako: D V)
{Nastał nám den}marginální přípisek soudobou rukou; * Přípisek odkazuje na melodii známé písně „Nastal nám den veselý“.
[1]text doplněný editorem[528]V prameni není obsaženo. Slavmež Krále věčného,
Krista Spasitele
z Panny narozeného,
zjeveného v těle.
Onť jest Král spravedlnosti,
plný pravdy, miłosti,
svatý izraelský,
patriarchům slíbený,
proroky osvědčený
Immanuel mocný.
2 Jehož očekávała
cirkev izraelská,
když přišeł, se rmoutiła
rodina tělesná.
Kteříž z Boha nebyli,
ač jméno jeho nesli,
národ cizoložný,
jsouc pohanům podobní,
v duchu neobřezaní,
lid Bohu odporný.
3 Mezi nimiž přeřídcí
bývali pobožní,
kteříž sou jej přijali,
byvše moci prázdní,
s velikým potěšením,
pokrývajíce se s nim,
by nebył zahuben
od těch, jenž moc královskou
