v svědomí svém pokojíme

ke cti, chvále tvé miłosti,

Bože věčný na výsosti.

E II O obětování Pána v Chrámě

[1]text doplněný editorem[485]V prameni není obsaženo.[#]obrázek nebo jiný grafický prvek Kriste před věky,

Bůh pravý na věky,

z Otce zpłozený

Syn jednorozený,

ó, buď vždy s námi,

smiłuj se nad námi,

Pane Ježíši.

2 Náš otec první

nad jiná stvoření

výš byv vystaven

a velmi osłaven,

v ráji miłostném,

příbytku radostném,

měł všeho dosti.

3 Bídně však zmařił,

číms ho był obdařił,

z mezí vystoupił,

vůli tvou přestoupił,

skrz kterouž vinu

přivedł svou rodinu

v ďábłovo manství,

4 z jehož krutosti

nemohły snažnosti

ani oběti nás žádné vyníti

než ty jediný,

Syn prvorozený,

nám byv zaslíben.

5 Zstoupiłs k nám z nebe,

přiúčastniv sebe

k tvoru padłému,

hříchem již mrtvému,

k prvorozenství

skrz své účastenství

by je navrátil.

6 V čemž, aby był znám,

že si prostředník sám

nám přepotřebný,

u Otce velebný,

chtěłs hned v dětinství

toho na svědectví

v Chrám nesen býti,

7 kdež osoby ctné,

věkem u všech vzáctné,

jsouc nastrojeny,

od Boha vzbuzeny,

hned se zjeviły,

zjevně postaviły

k dání svědectví.

8 Simeon, Anna,

prorokyně ona,

on muž pobožný,

oba bez úhony,

hodní k svědčení,

majíc posvěcení

z Ducha svatého.

9 Svědčili právě

tu přítomným v Chrámě

o tom děťátku,

kteréž i s svou matkou

přítomné było

a před Pánem stáło

podle Zákona.

10 On že je Světło,

kteréž z nebe vzešło

k osvěcování