3 Chytrý ďábeł velmi zticha

pustił svá pokušení,

jehožto řeč byla lichá

člověka k podvedení.

Neb mu nepřáł té radosti,

kterouž měł míť na věčnosti,

ó, závisti ukrutná!

4 Chytrostí svedený čłověk

k těžkému pádu přišeł,

kterýmž pádem všeliký věk

smrti věčné był došeł.

Odkudž nebyło pomoci,

všickní sme byli v nemoci,

hodní jsouc potupení.

5 Odtud strach, těžké zděšení

rodičům tam nastało,

nám pak všechněm złořečení

vedle nich se dostało.

Kdyžto na všecky náramná

nemožnost jest uvedená

z toho se vyprostiti.

6 Avšak Bůh v łásce bohatý

úmysłu neproměnił,

ač ortelem museł jatý

býti ten, jenž provinił;

strestati však jen časnými

umínił zde pokutami,

věčně pak odpustiti.

7 Protož ne na nás prokletí

vyřkł, ale na svůdce

Satana; nám pak k odjetí

złořečenství dal vůdce,

símě ženy požehnané,

v radě Boží již obrané

křivdy naši k pomstění.

8 Neb že přijde miłý ten čas,

v kterémž chytrý nepřítel

moudrostí Boží skraden zas

bude a vyprostitel.

Jemu potra jeho hłavu,

stracenou navrátí slávu

a dědictví věčnosti.

9 Na to hned beránci bití

před obličejem jejich,

by věrili, že obětí

prostředníka vina z nich

sňata bude. Pak odění,

odtud nahoty k zastření

z koží těch jim zpraveno. (Gen 3,21)

10 Čímž se milí rodičové

v bídách očerstvovali

a to potěšení nové

potomkům svým hłásali,

že když příjde símě ženy,

nastane zas věk błažený,

pln všeho požehnání.

11 Jakéž sliby když i dále

předobrý Bůh činívał,

skrze proroky i krále

často je připomínał.

Cirkev na tom pevně stáła,

skrz víru se vzděłávała,

spomocníka čekajíc.

12 Až i přišeł, jakž již ví svět,

spomocník ten pravý náš

a ďábłu pomátł jeho změt,

Kristus Ježíš, Mesiáš.