(Díło dne druhého, z v. 6, 7, 8.)

8 Z zahřetí šło řednutí

té mhły, kudy było jíti

světła vůkoł obłohy.

Tak se dáło den druhý

prostředem vyjasnění,

po stranách se sázení

té mhły již v vody hustost.

9 Takže hned dvojí voda,

vzdálená sebe, pošła;

jedna zhůru kraj světa,

dole druhá tu shrnutá,

pod kterouž se kał usadił,

hlíny hromady způsobił,

sehnané v kuli vůkoł.

(Díło dne třetího, z v. 9, 10, 11, 12, 13 a Ž. 104, v. 6, 7, 8.)

10 Tak, hle, tím uprostředek

země zavěšen okršlek,

ještě vodami přistřený,

jejž chtě míť osušený

k potřebám živých tvorů,

způsobił tu věc novou

dne třetího miłý Bůh.

11 Ohně díł vzav obłoze,

dał do vnitř země, kdež se

horka boj s zimou začał,

tam v střevách země bouchał.

Hrombití tu nastało,

hor zdutí vně vyvstało;

ach, Boží čine divný!

12 Kdež se hory vyvýšiły,

rovinu jinde znížiły,

vody se hned neomylně

od vrchů hnały silně.

Tak svrchek odkryt země,

kdež stromů, bylin símě

hned zrostlin dało hojně.

(Díło čtvrtého dne, v. 14–19.)

13 V den čtvrtý Boží mocí

rozděleno všemohoucí

světło na hoře zustałé;

řády již aby stáłé

tam majíc i svět také

v řádu držeło všeljaké,

ozdob všech jeho původ.

14 Napřed słunce přestkvěłé,

vůdce nám nyní jizdné;

pak měsíc, k zpravám noci

oddaný, se błyštící

nám ne svým vłastním světłem,

než půjčným (slunce) błeskem;

hvězd menších na tisíce.

15 Odkudž jest času všeho

odměna ušłechtiłého,

dnů, nocí, hodin pořád

z obłohy płyne nám řád.

Léto, podzim, zima, jaro,

tam odtud se začało,

potřebné roku částky.

(Díło dne patého, v. 20, 23.)

16 Řádu toho ucítiła

hned voda i z[e]text doplněný editoremmě cełá,

když živý se hmyzící,

létavý i płovoucí

tvor vyšeł. Ptactvo, ryby