a všech nepohodlí pojměti!

Ó, kterak se velmi bědujeme!

Z jednoho trápení vždy do druhého jdeme.

10 V ustavičných pracech a łopotách býváme,

v nichž mnohé těžkosti míváme,

ó, jak těžkých pokut uvalení

přišło na všecky nás z otcova provinění!

11 Pokud stává života potud kołotání,

všecko s námi jde v koło mání,

máło se kdy co dařiti může,

anobrž při nejedné práci bývá hůře.

12 Naposledy těžké smrti očekáváme,

srdcem se ji často lekáme,

nevědouc kdy a kde přijíti má,

aj, toť dědictví otce našeho, Adama!

13 [#]obrázek nebo jiný grafický prvek Ó, což máme ve všech těch úzkostech činiti,

z nichž se nelze vysvoboditi?

Boha mocného srdcem vzývejme

a jsouc hříšní, kázeň trpělivě snášejme.

14 Řkouc: „Pane, spravedliví jsou soudové tvojí,

jenž nás pro hřích hodně stihají.

Ó, toběť se na miłost dáváme,

nepohrdejž námi, pokorně tě žádáme.

15 Neračiž nás v hněvě svém na věky trestati,

v prchlivosti své zamítati.

Ó, jenž si pro náše prohřešení

zbił Syna svého, dejž s nim věčné utěšení.“

B XI Ó, milosti Boží, padłému lidskému pokolení ukázané zaslíbením Mesiáše

[1]text doplněný editorem[150]V prameni není obsaženo.[#]obrázek nebo jiný grafický prvek Vesele Bohu zpívejme,

chváłu mu vzdávajíce.

Moc, moudrost, dobrotu znejme,

stále vyznávajíce,

že dobrý jest až na věky,

že jde skutky nadevšecky

miłosrdenství jeho!

2 Neb ač člověk první těžce

proti Bohu provinił,

že ďábłu k vůli tak lehce

Stvořitele opustił.

On však neopustił jeho,

aniž při něm přestał svého

věčně miłosrdenství.