9 Neb anjeł złý, jsa vyhnán

svou z nebe pro pýchu sám,

závistí by čłověk nepřišeł tam,

10 vezma osobu hada,

pak se do ráje vkrada

(předobrý Bože, ach, jaká zrada!).

11 Rodiče přełstił náše,

k nim se maje nepłaše,

úlisný chytrák jich nic nestraše.

12 Věci jim pravił nové:

„Aj, štěstí vám hotové

chtějte jen, budete jak bohové!

13 Złé i dobré vědouce,

tak jako Bůh sám jsouce,

błaze vám! Uživte mne jen, vůdce.“

14 Eva dí: „Bojíme se

ortele, kterýž nese

pohrůžka, jestliže jen dotknem se.“

15 Had zase: „To nic, směle

jen se k věci měj cele

a rady posłechni, mne, přítele.

16 Nač čekáš? Však to Bůh ví,

má že co ústa, młuví,

pravda jest i skutek sám odpoví,

17 že se váše oči vám

odevrou, spatří zrak sám

co dobré neb co złé tu jest neb tam.“

18 Těmi trošty zmámená,

v žádosti rozpálená

nesłušně jsuci ta první žena,

19 ovoce z stromu vzała,

k svému muži chvátała,

łahodíc i jemu, jísti dała.

20 A hned se odevřeły

jich oči, že spatřili

nešťastně, čeho se dopustili.

21 A vidouce se nahé,

z své neviny předrahé

svlečeni, ulekli se hned záhé.

22 Lístí vázali z fíků,

naděłavše věníků

k zastření nahoty své, hříšníků.

23 Tak se sebe styděli

sami, v tom usłyšeli

Boží hłas, do houště se pak skryli.

24 Ale nepomohło nic,

když vołał Bůh, jemu vstříc

museli i výmłuvy všecky v nic.

25 Soud spravedlivě držán,

ortel na hříšné vydán,

smrti k nim i neřestem přístup dán.

26 Tak ten náš otec jeden,

ďábełskou łstí jsa sveden,

v potupu, lehkost věčnou uveden.

27 Když sobě nesrozuměł,

neostříhał, což věděł,

[chtě, nevzał a ztratił i to, což měł.]text doplněný editorem[113]Doplněno podle tisku uloženého v Národní knihovně ČR pod signaturou 54 K 023269.