B V Tentýž skutek hłouběji vyjadřený a s větší plněji svázaných słov okrasou

[1]text doplněný editorem[30]V prameni není obsaženo.[#]obrázek nebo jiný grafický prvek Věčně Bůh jsa nepočatý,

podstatou stkvěle svattý,

rozkoší a radosti

měł v samém sobě dosti.

Však se Pánu slíbiło,

aby něco učiněno było,

v čemž by słávu zjevił svou.

2 Takž vzděłán jest tento svět

v kráse své co sličný květ,

v němž se stkví Boží divná

słáva, ač nevidědlná.

Słáva moci i moudrosti,

słáva dobroty v hojnosti

jednoho Boha v Trojici.

3 Bůh, jeden jsa, svět jeden

postavił veliký ten!

Však jsa trůj, z trojí věci

jej słožił Všemohoucí.

Tré to jesti podstata,

v ní skrytý duch života,

též oheň vše rodící.

(Díło dne prvního, trůj ten počátek všeho, v. 1, 2, 3, 4, 5.)

4 Neb se předně s svou mocí

sám vyskytł všemohoucí

Bůh Otec, z ničeho tvoře

grunty nebe, země i moře.

Jenž mhła, jsuc tmavá, hustá,

pár dýmů, propast pustá,

všech tvorů světa zákład.

5 Hned se Duch Boží vylił,

hned propast tu naplnił,

jí dchnutím provívaje,

svůj život v ní vlévaje.

Ten život, kterýž potád

tu v tvořích trvá pořád,

rozveden v pramenech svých.

6 K rozvodům pak již toho

tak ducha stvořeného

moudrostí Boží oheň

jest vysłán a zanícen.

Řekło neb Boží słovo:

„Světło buď mi hotovo

form všech k rozdělování.“

7 Takž vynikla zář jasná,

mrák osvítiła krásná,

moc majíc v sobě hřetí,

z níž i moc také hnutí,

hned se zjeviła, páłajíc,

vůkoł světa se válejíc;

dnů, no[c]text doplněný editoremí tu začátek.