Macenských krále, tak náramně zamilova, že nemoha túhami po ní zuostati, unese ji tajně do svého královstvie tesalského sobě v manželstvie. Ale Horestes král má žalost toho i hanbu velikú. Než té moci nemá, by se mohl pomstiti nad králem Pirem a ženy své od něho dobyti. A tak ústavně myslí, kterak by se mohl pomstiti. I sta se, že Pirus umieni jeti na ostrov Delfos řečený, aby tu bohu Apolinovi dieky i oběti učinil z vítězstvie jemu pójčeného u Troje a z pomsty otce svého Achile učiněné nad Paridem a Polixenú. A tak s velikú přípravú plynu Pirus k tomu ostrovu, ostaviv na hradě svém Andrometu, ženu někdy Hektorovu, s synem jejím malým, Laumendontem tak řečeným. A ta Andrometa bieše těhotna s Pirem. A také tu bieše Exigona, žena krále Horestova a dcera krále Menelaa, kterážto po odjetí Pira hned posla k otci svému, túžiec jemu na Pira, že ji unesl od muže jejieho a toliko Andrometu miluje a jie málo tbá, aby pospiešil do Tesalie a Andrometu zahubil s jejím synem. A král Menelaus, přijeda a své cti urozenie zapomena, meč vytrhna, i běží na Andrometu. A ona, pochytiec syna svého Laumendonta, vyběhne s hradu na město a pokřikne na měšťany s velikým pláčem, aby jie nedali zabiti s jejím synem. A lid se zbúři, takže král Menelaus musi z města utéci a domuov se vrátiti. Ale král Horestes, zvěděv, že Pirus jel na ostrov Delfos, v mále sebrav rytieřstva veliké množstvie, vypravi se po něm, a mocnú rukú oddav se na Pira, v tom ostrově udatně jej zabi; jehož tělo tu by od čeledi jeho pochováno. A Horestes, jev do Tesalie, vzal jest svú ženu Exigonu a do svého ji přinese královstvie. Ale Peleus a Tetis Andrometu, od Pira obřichacenú, s synem jejím Laumendontem pojemše, plynuchu z Tesalie do královstvie Melopsa řečeného. A tu Andrometa porodi syna, jemuž Achilejdes převzděchu. A pak Achileides, když k letóm přijide, Laumendonta, bratra svého a syna Hektorova, králem tesalským korunova, sám sebe nechav, jakžkoli naň to královstvie po Pirovi z práva slušieše. A přesto téhož bratra tak miloval, že zpuosobil po všech zemiech řeckých, aby všickni lidé trojánští v službu podrobení byli k své svobodě navráceni.
Pak tuto přidává kronika, o němž praveno jest svrchu v čtrmezcietmých a v pětmezcietmých knihách, že když Achiles zabil v boji Troila, přivázal tělo jeho k koni svému k ocasu a smýkal je hanebně po vojště řeckém, kdežto král Merion o to zmužile stál, aby mohl těla jeho dobyti, pro něžto, hnav na Achile, pobodl jej
