jeden z rady obecné byl, a on k tomu rád svoli k jich požádaní. A tak mnoho dní i nocí scháziechu se spolu do rady, hledajíce, kterak by najjistějie a najužitečnějie Troji oblehli. A tak uložili sú, aby v noci odtud táhli, ale báchu se, by v tom hnutí vojsk i lodí na jiná miesta na lodech i na lidech veliké škody nevzali, poňavadž by se opatřiti nemohli a moře nejsú svědomi, a protož toho úmysla necháchu. A když mnoho rad sem i tam zkušováchu, toliko krále Diomedova rada by pevna a zuosta, kterýžto mezi nimi takto mluvil: „Slyšte, králi i kniežata, slova má a jich úmyslu srozumějte! Velmi se máme styděti a velikú hanbú rdieti, že již minul rok i viece, jakž sme do této země vtrhli, aniž sme se kam s tohoto miesta hnúti směli, abychom Troje mohli dojíti nebo ji právě ohledati. Co sme v této mieře dobrého zjednali? Zajisté nic jiného, než nepřátelóm našim hodnost a lhuotu sme dali, aby duomyslóv a rozumuov svých poostřili, aby snáze a opatrnějie i mocnějie nám uškodili a naší se síle mohli opřieti. Nebo v této mieře, jakož tuto ležíme, v jistotě vězte, že Trojánským mnohé jsú přibyly pomoci, neb sú se i novými zdmi i přiekopy i lidmi mohli ohraditi a brani dosti připraviti, zásob i všech příčin dobyti k svému vítězství i k své obraně. A jižť oni v jistotě za to mají, že my se k nim přiblížiti nesmieme. A protož, čím dále budeme váhati přiblížením, tiem viece škody sobě i hanby dobudeme. Mním v jistotě, bychom byli ihned k najbližším břehóm trojánským přitáhli, byli by oni nezvěděli, až bychom my i na březiech hotovi byli k bojování; než již nám nesnáze pójde, neb mají ve všem výstrahy. Protožť napomínám, ačť se i vám líbí, buďte ihned připraveny lodie a zajtra na úsvitě, všecka diela majíce hotova i bran k tomu hodnú, plynúc rychle k najbližším břehóm trojánským, a s udatnú mocí bojovnú vystúpíme udatně a mocně z lodí a stráž silnú proti městu zjednáme, neb to máme v jistotě věděti, že my toho nezjednáme s Trojánských válí, jedno s sečí a s bojováním udatným. Protož nemeškajme, všech jiných rozmysluov nechajíce, i co by nás od toho mělo odvésti, buďto štěstie neb neštěstie za sebú zuostaviece, hněme se statečně a s dobrú myslí, poňavadž tak musí býti a nelze jest nám jinú cestú hodnějie našich úmysluov k miestu přivésti.“ Tehdy slíbi se prostě všem řeč Diomedova i rada.
A když nazajtřie záře povsta v jasnosti utěšené, zřiedivše lodie, kteréž mají býti napřed a které potom, i plynuchu na moře vysoké. A najprvé ustavie, aby sto lodí napřed plulo v čele s plátny rozprostřenými, korúhve a praporce vystaviece a na lodech sruby majíce zdělány a střelbú
