tohoto královstvie byl se přihodil, velmi mnoho poctivosti i přiezni mně jest okázal. A protož těžko mi jest náramně na jeho smrt patřiti.“ Jemužto vece Achiles: „Toť jest, vezmiž jej sobě, učiň z něho, což chceš.“ A když Telefus vza krále Tentra v moc svú, boj se skona i rozjidechu se vojska. A k snažné prosbě krále Tentra Achiles a Telefus provodichu jej na sien jeho. A tu jsú velmi poctivě přivítáni a hojností velikú hodovánie ctěni. A ne po mnohých dnech král Tentram čije, že nemuož živ zuostati, káza Telefa a Achile k sobě povolati, a když přijidechu, nalezechu jej, an na královském loži, draze připraveném, leží; jenž promluvi k nim a řka: „Urozené vévody, buď vám dlúhé zdravie! Avšak toběť pravím, Telefe najmilejší mój, žeť již k cíli života mého přišel sem, jist jsa smrtí. A poňavadž mi osudové dědice, ze mne porozeného, neráčili popřieti, ať by toto mé královstvie neostalo v sirobě bez zprávce, jehož sem s velikú prací dobyl a pracovitě držal sem i nákladně. A jáť bych je byl dávno ztratil, by ten muž z mužuov najudatnější, Herkuleš, otec tvuoj, nebyl mi k mé prosbě na pomoc přijel, když veliké vojsko nepřátel v mé zemi této ležieše, a již běch všie věci pozúfal, ale on s rytieřstvem svým a mocí síly své všecky nepřátely mé potřel jest, zbiv jich bez čísla. A tady toto mé královstvie ode všech nepřátel mých trápenie v ta doby i potom až dosavad vysvobodil a mně jest je v úklidu pokojném otevšad svobodně navrátil. A protož ne mým zaslúžením, ale otce tvého udatenstvím až do sie chvíle vzal sem toto královstvie.“
Tuto z těchto slov máme, že to královstvie Mesa řečené bylo jest sicilské, nebo v Sicilí byl jest Herkuleš a v tom moři slúpy mosazné na svú pamět postavil, kteréžto i podnes tak jmenují lidé, jenž tu bydlejí. A v té zemi král římský i sicilský uhlédav pustinu velikú, ku přiebytku lidskému hodnú pro mnohú plodnost, i vydal jest ji lidem k těžení, kteráž jest i podnes Nová země nazvána, plna lidí, obilé i ovotce.
A tak král Tentram dále vece k Telefovi a řka: „Protož, milý synu, poňavadž ten muž najvítěznější, otec tvój, toto královstvie byl sobě mocí svú dobyl, a jáť za to mám, žeť mi jest jeho nevrátil, ale jedne poručil, a poňavadž ty jsi dědic jeho, protož na těť toto královstvie po jeho smrti slušie a jáť je tobě svým poručenstvím mocně vzdávám i porúčiem a dědicem ustavuji všeho statku mého. Než ty na mú vieru a lásku zpomena, kdyžť umru, kaž mě s poctú královskú slavně tuto pochovati.“
