sě nade mnú i vzkřes mě, i zaplaci jim.
Ps40,12 V tom sem poznal, že jsi chtěl mně, že se nevzveselí nepřietel mój nade mnú.
Ps40,13 Ale mě pro nevinu přijal si i potvrdil si mne před tobú na věčnost.
Ps40,14 Blahoslaven hospodin buoh Izrahel od věka až do věka. Buď, buď.
Pokoj věčný…
Uzdrav, hospodine, duši mú, nebo sem shřešila tobě.
Ps41,2 Jakžto jelen žádá k studniciem vodným, takež duše má žádá k tobě, bože.
Ps41,3 Žízn měla duše má k bohu, studnici živéj, kdy přídu a zjevím se před obličějem božím?
Ps41,4 Byly sú mi slzy mé chlebové den i noc, když řiekají mně na každý den: „Kde jest buoh tvój?“
Ps41,5 To vzpomanul sem i vylil sem u mě duši mú, nebo minu do miesta stanu divného, až do domu božieho,
v hlasu veselé i zpovědi, hlas, zvuk hodovalného.
Ps41,6 Proč si se smútila, duše má, a proč zamucuješ mě?
Naději měj u boze, nebo ješče vzpoviedaji se jemu, spasitel obličěje mého Ps41,7 [i]text doplněný editorem[529]i] et lat. buoh mój.
Ke mně samému duše má zamúcena jest, protož pomnieti budu tebe z země jordánskéj a Ermonim, ot hory maléj?
Ps41,8 Bezden bezdena vzievá v hlasu dučejí tvých.
Všěckny výsosti tvé a vlny tvé přes mě minuly.
Ps41,9 Ve dne kázal hospodin milost svú a v noci piesn svú.
U mne modlitba bohu života mého, Ps41,10 řku bohu: „Přijimatel mój si.
Proč zapomanul si mne a proč smuten chozi, když mútí mě nepřietel?“
Ps41,11 Když lámají se kosti mé, ukárali sú mi, již mútie mě nepřietelé moji,
když řiekají mi na každý den: „Kde jest buoh tvój?“ Ps41,12 Proč se mútíš, duše má, a proč zamucuješ mě?
Naději měj u boze, nebo ješče vzpoviedaji se jemu, spasitel obličeje mého a buoh mój.
Pokoj věčný daj jim, hospodine…
Antiphonacizojazyčný text
Žádala duše mé k bohu, studnici živéj, kdyžto přídu i zjěvím se před
