se jemu, spasitel obličěje mého Ps41,7 [i]text doplněný editorem[529]i] et lat. buoh mój.
Ke mně samému duše má zamúcena jest, protož pomnieti budu tebe z země jordánskéj a Ermonim, ot hory maléj?
Ps41,8 Bezden bezdena vzievá v hlasu dučejí tvých.
Všěckny výsosti tvé a vlny tvé přes mě minuly.
Ps41,9 Ve dne kázal hospodin milost svú a v noci piesn svú.
U mne modlitba bohu života mého, Ps41,10 řku bohu: „Přijimatel mój si.
Proč zapomanul si mne a proč smuten chozi, když mútí mě nepřietel?“
Ps41,11 Když lámají se kosti mé, ukárali sú mi, již mútie mě nepřietelé moji,
když řiekají mi na každý den: „Kde jest buoh tvój?“ Ps41,12 Proč se mútíš, duše má, a proč zamucuješ mě?
Naději měj u boze, nebo ješče vzpoviedaji se jemu, spasitel obličeje mého a buoh mój.
Pokoj věčný daj jim, hospodine…
Antiphonacizojazyčný text
Žádala duše mé k bohu, studnici živéj, kdyžto přídu i zjěvím se před obličějem božiem?
Versuscizojazyčný text
Duše má smútila se velmi,
ale ty, hospodine, buď milostiv jiej.
Otče náš…
I neuvodi nás…,
ale zbav…
Versuscizojazyčný text
U paměti věčnéj praví budú,
od sluchu zlého nevzbojie se.
Job17,1 Duch mój uskrovní se, dni moji ukrátie se a jediný mi zbude rov. Job17,2 Neb sem shřešila a v zamúcení přebývati bude oko mé. Job17,3 Vyprosť mě, hospodine, a posaď mě podlé sebe a čiež chce ruka, ať bojije proti mně. Job17,11 Dni moji přešli sú, myšlenie mé rozvielo se, mučíce srdce mé. Job17,12 Noc sú obrátili v den a opět po tmě naději se světlu. Job17,13 Ač přetrpím, peklo duom muoj jest a ve tmě usteli lože mé. Job17,14 Talovu řekla jsem: „Otec muoj si, mátě má a sestra červóm.“ Job17,15 Kde jest již radost má a pokoj mój?
Ty si, hospodine bože mój.
Hřešícieho mě na každý den, ale nekajícieho, strach smrti smucuje mě, nebo u pekle nenie ijednoho vykúpenie.
Smiluj se nade mnú a
