panoší, rozda jim desět šilinkóv a řka jim: Těžte jimi, dokud sě nevrátím. L19,14 Ale jeho měštěné nenávidiechu jeho i vyslachu po něm poselstvie řkúce: Nechcemy, by tento kraleval nad námi. L19,15 I stalo sě jest, když sě vráti přijem králevstvie, káza svolati své panošě, jimžto bieše rozdal zbožie, chtě vzvěděti, co kto jest z nich utěžal. L19,16 I přijide prvý řka: Pane, tvój šilink desět šilinkóv jest získal. L19,17 I vecě jemu: Jměj diek, dobrý panoše, žes u mále byl věrný, budeš vlásti nad desieti městy. L19,18 A druhý přijide a řka: Pane, tvój šilink učinil jest pět šilinkóv. L19,19 A on tomu vecě: A ty buď nad pěti městy. L19,20 A třetí přišed, povědě: Pane, toť, tvój šilink, jenž sem jměl, vložil sem u pásnici, L19,21 nebo sem sě tebe bál, že jsi člověk ukrutný, béřeš, co si nepoložil, a žneš, jehož si nenasál. L19,22 I vecě jemu: Z tvých úst tě súdím, nepravý panoše! Věděl lis, že já člověk jsem ukrutný, beru, jehož sem nepoložil, a žnu, jehož sem nenasál, L19,23 proč si nedal mých peněz na leženie, a já bych přijda i s lichvú jich dobyl? L19,24 A těm, ješto tu stáchu, vecě: Vezměte ot něho šilink a dajte tomu, ješto desět šilinkóv má. L19,25 I vecěchu jemu: Pane, máť desět šilinkóv. L19,26 I pravi vám, že každému, ktož má, bude jemu přidáno i bude obohacen. Ale od toho, ktož nemá, i to, což má, bude ot něho vzato. L19,27 Avšak mé nepřátely, ty, ješto sú nechtěli, bych já nad nimi kraleval, přiveďte jě sěm a zbíte jě přede mnú.“ L19,28 A to domluviv, pojide, chýle sě do Jeruzaléma.
L19,29 I stalo sě, když sě jest blížil Ježíš k Bethfage a k Bethaní, k hoře, ješto slóve Olivetská, posla dva učedlníky svá L19,30 řka: „Jděte do městcě, ješto proti váma jest, a vejdúce v ně, nalezneta hřiebě osličie přivázáno, na němžto jest nikdy ižádný člověk neseděl. Otvěžte je a přiveďte. L19,31 A otieže li vás kto, proč otvazujete, tak povězte, že hospodin toho potřěbie žádá.“ L19,32 A otšedše ta dva, ješto biešta poslána, nalezešta stojiece hřiebě, jakož jim pověděl. L19,33 A když otvazovášta oslíčě, vecěchu jeho páni k nima: „Čemu otvazujeta oslíčě?“ L19,34 Tehdy ona vecěšta: „Nebo hospodin potřeben jest jeho.“ L19,35 I přivedešta je k Ježíšěvi. A vzmetavše své rúcho na oslíčě, vsadichu naň Ježíšě. L19,36 A když na něm jědieše, stláchu před ním svá rúcha po cěstě. L19,37 A když sě již přiblíži k údolí hory Olivetské, jechu sě všichni zástupi dolóv jdúce, radujíc sě velikým hlasem chváliti boha pro ty všěcky divy, ješto biechu viděli, L19,38 řkúce: „Blahoslavený král, jenž jde ve jmě hospodinovo! [Pokoj v nebi a sláva na zemi]text doplněný editorem[822]Pokoj v nebi a sláva na zemi] pax in caelo, et gloria in excelsis lat., nemá Kyas!“ L19,39 A někteří duchovníci z zástupóv vecěchu k němu: „Mistře, požehři na své učedlníky!“ L19,40 Jimžto on vecě: „Pravi vám, že ač by tito mlčěli, kamenie by volalo.“
L19,41 A když sě přiblíži, uzřěv město, vzplaka na ně řka, L19,42 že by poznalo, i ty by plakalo, a jistě v tomto dni to, což jest tobě ku pokoji, ale nynie jest skryto před tvýma očima. L19,43 Neboť přijdú dnové [na tě]text doplněný editorem[826]na tě] in te lat., nemá Kyas, že tě oblehnú nepřietelé valem [a obklíčie tě]text doplněný editorem[828]a obklíčie tě] et circumdabunt te lat. a snuzie tě otevšad L19,44 a k zemi tě přiložie i tvé syny, ješto v tobě jsú. A neostavie v tobě kamene na kameni, protožes nepoznalo času svého navštievenie. L19,45 A všed v chrám, jě sě ven metati těch, ktož prodáváchu i kupováchu v něm, L19,46 a řka jim: „Však psáno jest, že dóm mój dóm modlitebný bude nazván, a vy ste z něho učinili jatku lotrovú.“ L19,47 I učieše na každý den v chrámě. Tehdy kniežata popová i mudráci i kniežata z obcě hledáchu jeho utratiti, L19,48 ale nenalézáchu, proč by jemu co učinili, neb vešken lid bieše snažen jeho poslúchati.
Dvadcátý
L20,1 I stalo sě jest
