nepravými těžieři jiete i piete a s hřiešníky obecnými?“ L5,31 Otpověděv Ježíš vecě k nim: „Nejsú potřebni, ktož jsú zdraví, lékařě, ale kto sě zle mají. L5,32 Neb sem nepřišel volat spravedlných, ale hřiešných ku pokání.“
L5,33 Tehdy oni vecěchu k němu: „Proč učedlníci Janovi často sě postie a modlitby činie, takež i duchovničí, ale tvoji jědie i pijí?“ L5,34 Jimžto on vecě: „Zdali móžete učiniti, aby sě postili synové ženichovi, když jest s nimi ženich? L5,35 Ale přijdú dnové, když ot nich vzat bude ženich, tehdy sě budú postiti v těch dnech.“ L5,36 I vecě k nim toto podobenstvie, že ižádný nepřistaví záplaty ot nového rúcha k vetchému rúchu, neb by sě to spolu rozedřělo, a vetchému neslušie záplata nová. L5,37 A ižádný nespielá vína nového u vetché lahvicě kožěné, nebo by nové víno rozpučilo lahvicě a samo by sě rozlilo a lahvicě by zhynuly. L5,38 Ale nové víno v nové lahvicě má sě spielati a tak sě zachová obé. L5,39 A ižádný, ktož pie staré víno, ne inhed pochce novému, neb praví, že staré lepšie jest.
Šestý
L6,1 Stalo sě jest v druhú sobotu, prvé když jdiechu po sátých polích, tehdy jeho učedlníci sčasáchu klasy i mniechu rukama i zobáchu. L6,2 Tehdy někteří z duchovníkóv vecěchu k nim: „Co činíte, ješto neslušie v sobotu?“ L6,3 A otpověděv Ježíš, vecě k nim: „Nečtli ste toho, co jest učinil David, když jest byl sám lačen i ti, ktož s ním biechu? L6,4 Kterak jest všel v dóm boží a chléb ofěrný vzal i jedl i dal těm, ktož s ním biechu, jehožto jest neslušělo jiesti, jediné popóm toliko?“ L6,5 Jenž vecě jim, že jest pán syn člověčí také sobotní.
L6,6 I stalo sě jest také i v jinú sobotu, když vjide do školy a učieše, a tu bieše člověk, jehožto ruka bieše uschlá. L6,7 I šetřiechu toho mudráci a duchovníci, bude li v sobotu uzdravovati, chtiece nalézti, čím by jeho uvinnili. L6,8 Ale on vědieše jich myšlenie i vecě člověku tomu, jenž jmějieše ruku uschlú: „Vstaň a stój na prostředcě!“ An vstav i stojieše. L6,9 I vecě k nim Ježíš: „Tieži vás, slušie li v sobotu dobřě činiti, čili zle, duši spasiti, čili ztratiti?“ L6,10 A popatřiv po všěch, vecě člověku tomu: „Ztiehni svú ruku!“ An ji ztěže i navráti sě jeho ruka. L6,11 A oni sě naplnichu nesmysla i mluviechu spolu, co by měli Ježíšěvi učiniti.
L6,12 I stalo sě jest v těch dnech, vyjide Ježíš na horu, chtě sě modliti, i nocěváše tu u modlitvě božie. L6,13 A když by den, svola své učedlníky i zvoli z nich dvanádcte, ježto apoštoly jmenováše: L6,14 Šimona, jemužto vzdě Petr, a Ondřeje, bratra jeho, Jakuba a Jana, Filipa a Bartoloměje, L6,15 Matěje a Tomášě, Jakuba Alfeova a Šimona, jenž sě vzývá Zelotes, L6,16 Judu Jakubova a Jidášě Škariotského, jenž jest byl zrádcě. L6,17 A šed s nimi, stáše v poli a zástup jeho učedlníkóv s ním a veliké lidu množstvie ze všeho Židovstvie i z Jeruzaléma a z Pomořské a z Tyra a z Sidona, L6,18 ješto biechu přišli, chtiece jej slyšěti, aby uzdraveni byli ot svých neduhóv. I ti, ješto oblováni biechu ot nečistých duchóv, uzdraveni biechu. L6,19 A vešken zástup hledáše sě jeho dotknúti, že moc z něho vycházieše a uzdravováše všěchny.
L6,20 A on vzdvih oči na své učedlníky, mluvieše: „Blažení jste chudí v duchu, nebo vaše jest nebeské králevstvie. L6,21 Blažení jste, ješto ste nynie lačni, nebo budete nasyceni. Blažení jste, ješto nynie pláčete, nebo budete sě smieti. L6,22 Blažení jste, když vás nenávidie lidé a když vás otlúčie i ohyzdie i zavrhú vaše jmě jako nehodné pro syna člověčieho. L6,23 Radujte sě v onen den i veselte sě, nebo vašě mzda mnohá jest v nebi. Nebo
