ale jměj mě jako jednoho z otrokóv tvých. L15,20 A vstav jide k svému otci. A když ještě bieše podál, uzřě jej jeho otec i slitova sě nad ním a přiběh i pade na jeho šíji i políbi jej. L15,21 I vecě k němu syn: Otče, shřěšil sem proti nebi i proti tobě a již nejsem dóstojen slúti tvój syn. L15,22 I vecě otec k svým panošiem: Rúčě přineste prvnie rúcho a oblecte jej a dajte prsten na jeho ruku a obuv na jeho nohy L15,23 a přiveďte tučný telec a zabíte a budem jiesti i kvasiti, L15,24 nebo tento mój syn byl jest umřěl, i ožil, byl jest pohynul, i nalezen jest. I počěchu všichni kvasiti. L15,25 A v tu dobu bieše jeho starší syn na poli. A když přijide a přiblíži sě k domu, uslyšě píšťaly a húsle. L15,26 A přivolav jednoho z panoší, otáza jeho, co by to bylo. L15,27 A ten jemu povědě: Bratr tvój jest přišel a tvój otec zabil jest telec tučný, že jest jeho zdráva přijal. L15,28 An rozhněvav sě, nerodieše v dóm jíti. Tehdy otec vyšed, počě jeho prositi. L15,29 A on otpověděv, vecě svému otci: Aj, tolikoť let tobě slúžím a nikdy sem tvého kázanie nepřestúpil, všaks mi nikdy nedal kozelcě, abych jej snědl s svými přátely. L15,30 Ale když jest tento tvój syn přišel, ješto jest sleptal své zbožie s bláznicěmi, zabil si jemu telcě pícného. L15,31 Tehdy on vecě jemu: Synu, ty jsi vždycky se mnú a všecko, což já mám, to jest tvé. L15,32 Protož musil sem kvasiti a veseliti sě, že tento tvój bratr byl jest umřěl i ožil jest, byl jest zahynul a nalezen jest.“
Šestnádctý rozdiel tento
L16,1 I mluvieše k svým učedlníkóm a řka: „Jeden člověk bieše bohatý, jenž jmieše vladařě, a ten bieše omluven před ním, jako by byl rozplútval jeho zbožie. L16,2 A povolav jeho, vecě jemu: Co toto slyším o tobě? Navrať počet tvého vládanie, nebo již viece nebudeš vlásti. L16,3 I vecě vladař sám v sobě: Co učiním, že mój pán otjímá ote mne vládanie? Kopati nemohu, žebrati sě styzi. L16,4 Viem, co učiním, když budu otsazen ot vladařstvie, a tak přijmú mě do svých domóv. L16,5 A tak svolav všěchny dlužníky svého pána, i vecě prvniemu: Cos ty dlužen mému pánu? L16,6 On otpovědě: Sto lahvic oleje. I vecě jemu: Vezmi svój list a sěda, napiš paddesát. L16,7 Potom jinému vecě: A ty co jsi dlužen? Jenž vecě: Sto mtóv nebo měřic pšenicě. Vecě jemu: Vezmi své listy a napiš osmdesát. L16,8 I pochválil pán vladařě zlostného, že jest múdřě učinil. Nebo synové tohoto světa múdřější jsú nežli synové světlosti v svém porození. L16,9 A já vám pravi, čiňte sobě přátely z zlostného zbožie, a když pohynete, přijmú vás u věčná otpočivadla. L16,10 Kto jest věren u mále, i u větčiem věren bude. A ktož jest u mále nepráv, i u větčiem nepráv jest. L16,11 A protož když ste ve zlém zboží nebyli věrni, což vaše jest, kto vám uvěří? L16,12 A když ste v ciziem nebyli věrni, ješto vaše nenie, kto vám dá? L16,13 Ižádný nemóže sluha dvěma pánoma slúžiti, nebo jednoho bude nenáviděti, a druhého milovati, nebo jednoho sě bude přídržěti, a druhým hrdati. Nemóžete slúžiti bohu i zboží.“
L16,14 I slyšiechu to všecko duchovníci, ješto biechu lakomí, i posmieváchu sě jemu. L16,15 I vecě jim: „Vy jste, ješto sě spravedlivíte před lidmi, ale bóh vie vaše srdce. Nebo což jest mezi lidmi vzvýšeno, ohyzdno jest před bohem. L16,16 Zákon i proroci až do Jana, ottud sě králevstvie božie zvěstuje a každý jemu násilé činí. L16,17 Nebo snáze jest nebi i zemi přeminúti, nežli ot zákona jeden list otpadne. L16,18 Každý, ktož pustí ot sebe ženu svú a jinú pojme, cizoloží. A kto puštěnú
