uměnie, ješto každý potud porozumievá, pokud on otvierá, a nic viece.
Přitom pak že příslovie a podobenstvie ta, jimiž jsú mluvili proroci, nemohú tak obecná a zvyklá býti jinému jazyku jako tomu, v němž sú oni mluvili. Protož když ty řeči v jiný se jazyk překládají, ihned opět nad první již předepsanú nesnáz jinú novú činí a rozum člověka více zastierají, aby ne tak světle rozuměti mohl, co se mluví. A že pak nad jiné všecky proroky David prorok tu obvláštní povahu má, že řeči proroctvie svého v piesniech pokládá, kteréž jest k tomu skládal, aby byly k chvále boha všemohúcieho hudeny a zpievány od kněží a jáhnóv ustavičně. A tak podlé obyčeje piesní řeči ty jeho sú vyměřovány na verše a veršemi k jistým notám. A k tomu i slova všecka puosobena sú, kterážto když se překládají v řeč jinú, nemohú tak lahodně a pochotně znieti, ani tak rozumu otevřeného okazovati, jako sú to činila v řeči své první. A pak ktož by chtěl rozum toliko klásti a od nich samých daleko odstúpiti, již by nebyl překladač slov a řečí, ješto jest to skutek obvláštní toho, ktož má hojnú a velikú rozličných jazykuov známost, ale byl by oznamuje rozumy skryté a tajné řeči a slov, a to jest jiný a rozdílný od prvnieho skutek.
A ačkoli ten, ktož řeči vykládá, ne vdycky slovo od slova, ale od rozumu rozum móž vyložiti, než že v písmích svatých a zvláště v tomto našem proroku i slova sama i také pořádek těch slov moc velikú činí i vážnost. Protož i toho se tuto musilo šetřiti a nezdálo se, aby mělo podál odtud odcházeno býti, zvlášť aby se nic neukracovalo. Neb kdyby některých slov jeden rozum byl položen a jiní se opustili, zevně by se tuto zdálo býti ukrácenie, zvláště že při těchto řečech velmi se rozliční rozumové pokládají. Pokudž tehda najdéle býti mohlo, co by jediné jako s příkrostí a krutostí nebylo, při tomto vykládaní slov se jest ovšem šetřilo. A jestliže by tuto někde změněna slova našel, jakož toho nevelmi mnoho jest, to znaj, z tohoto že jest přišlo: nahlédal sem někde, kde jest ovšem bylo zastíněno, v žaltář vykládaný od svatého Jeronýma z řeči židovské, ješto to není naše vyložení, kteréhož obecně požíváme. I tu pak někdy, aby nětco bylo zevnějšího a otevřenějšího,
