[…]text doplněný editorem[3443]…] Domine, misericordia tua lat. na věky, diela rukú tvých nemievaj v potupě.
Žalm stý třidcátý osmý napomíná, abychom od pána boha neodcházeli, ale k němu se navrátili, od hněvivého k upokojenému. A jest hlas těch, kteříž se ssadili, vyznávajíce hřiechy své, a povstávají, ospravedleni jsúce milostí boží
Ps138,1 Hospodine, pokusils mě i poznals mě, Ps138,2 ty si poznal osazenie mé i povstánie mé. Ps138,3 Porozuměls myšlením mým zdaleka, stezku mú i provázek muoj konečně jsi seznal Ps138,4 a všecky cesty mé předvěděl jsi, žeť nenie řeči na jazyku mém. Ps138,5 Aj, ty, hospodine, poznal si všecky věci, najposlednějšie i staré, tys stvořil mě a položils na mě ruku svú. Ps138,6 Divnějšíť jest učiněno uměnie tvé nad mě, rozmocnilo se jest a nebuduť moci k němu. Ps138,7 Kamž puojdu od ducha tvého a kam od tváři tvé uteku? Ps138,8 Jestliže bych vstúpil na nebe, ty tam si, pakli bych sstúpil do pekla, přítomen jsi. Ps138,9 Jestliže bych vzal křídla svá na úsvitě a bych obýval na končinách moře, Ps138,10 a jistě i tamť ruka tvá provodí mě a zdržovati bude mě pravice tvá. Ps138,11 I řekl sem: „Snadť temnosti ukryjí mě
