Ps10,1 Ps10,2 V hospodina doufánie mám, kterakž mluvíte duši mé: „Přestěhuj se na huoru jakžto vrabec?“ Ps10,3 Nebo aj, hříšníci natáhli sú lučiště, připravili sú střely své v túlu, ať by stříleli v skrytě upřímé srdcem, Ps10,4 nebo kteréhos učinil dokonalého, zkazili sú, spravedlivý pak co je učinil? Ps10,5 Hospodin v chrámu svatém svém, hospodin v nebi stolice jeho. Oči jeho na chudého vzhlédají, vzezření jeho vytazujíť se synuov lidských. Ps10,6 Hospodin táže se spravedlivého i nevěrného, kto pak miluje nepravost, nenávidíť duše své. Ps10,7 Budeť dštíti na hřiešníky osidla, oheň a síra a vicher bouří, částka kalicha jich. Ps10,8 Nebo spravedlivý hospodin a spravedlnosti zamiloval, upřímost spatřil jest obličej jeho.
V žalmu jedenáctém, v němžto žádá prorok od zlého světa tohoto vysvobozen býti
Ps11,1 Ps11,2 Vysvoboď mě, hospodine, neboť jest pohynul svatý, nebo umenšeny sú pravdy od synóv lidských. Ps11,3 Daremní věci mluvili sú jeden každý k bližnímu svému, usta lstivá, v srdci a srdcem mluvili sú. Ps11,4 Rozptýlejž hospodin všecka usta lstivá i jazyk chlubný. Ps11,5 Kteříž sú pravili: „Jazyk náš zvelebíme, usta naše od nás
