při každém žalmu tuto položeni sú, k rozumu duchovnímu ovšem obráceni.
V žalmu prvním vypisuje se cesta k blahoslavenství věčnému
Ps1,1 Blahoslavený muž, kterýž neodšel v radě nevěrných a na cestě hřiešných nestál a na stolici smrtedlného nakaženie neseděl, Ps1,2 ale v zákoně páně vuole jeho a v zákonu jeho přemyšlovati bude dnem i nocí. Ps1,3 A budeť jako dřevo, kteréž štiepeno jest podlé stoků vod, kteréž ovoce své vydávati bude v času svém. A list jeho nesprchne a všeckny věci, kteréž koli činiti bude, prospěšnéť budú. Ps1,4 Ne tak nevěrní, ne tak, ale jakožto prach, kterýmž mece vietr od svrchku země. Ps1,5 Protož nepovstávají nevěrní v súdu ani hřiešníci v radě spravedlivých, Ps1,6 neboť zná hospodin cestu spravedlivých a stezka nevěrných zahyne.
Žalm druhý mluví o těch, kteříž úklady puosobie proti království Krista pána, a o jeho vyvýšení i duostojenství. Kteréž prorok vida v duchu, i die
Ps2,1 Proč sú prchali pohané a lidé rozjímali sú daremnie věci? Ps2,2 Zastavili se králové zemští a kniežata sešla se v jedno proti pánu a proti kristu jeho: Ps2,3 „Roztrhněme
