Jan Nejedlý

Johann; Negedly, Neyedly

8°

Čtvrté vydání německy psané mluvnice Jana Nejedlého (1776–1834). Proti vydání třetímu (NejGram1821) najdeme dva rozdíly už v titulu: jednak jsou zaměněny termíny Grammatik a Lehrbuch (‚učebnice‘), jednak jsou místo adresátů Deutsche jmenováni Böhmen (nejsou to obecně obyvatelé Čech bez ohledu na jazyk, ale spíš rodilí čeští mluvčí jako v předmluvě NejGram1805). O změně názvu a vynechání překladových česko-německých a německo-českých cvičení v tomto vydání se zmínil i dobový recenzent v Muzejníku (Palacký 1831: 233).

Hned v předmluvě odkazuje Jan Nejedlý na češtinu konce 16. století jako na dokonalý vzor, zastává se tradičního pravopisu (s. VI až VII) a pojmenovává své adresáty a cíle práce (s. IV až V).

Podle deklarace na titulní straně autor obsah knihy v čtvrtém vydání silně rozhojnil (s. I). Dobový recenzent autorovi vytkl, že jsou to přídavky — „téměř wšickni slowo od slowa“ (Palacký 1831: 233n.) — z DobLehr1819, případně z DobBild1799.

Srov. předcházející vydání: NejGram1804 (mluvnice) a NejGram1805 (cvičebnice); NejGram1809; NejGram1821.

Kniha je rozdělena do pěti oddílů (Abschnitt):

— 1. [bez názvu, o hláskách a přízvuku], s. [1] až 14;

— 2. o pravopisu, s. 15 až 30;

— 3. o slovních druzích a jejich ohýbání, s. 31 až 222;

— 4. o syntaxi, s. 223 až 275.

Za těmito částmi následuje příloha o prozódii (s. 276 až 292). Pak pokračuje členění na oddíly:

— 5. o české slovotvorbě, s. 293 až 412.

I toto vydání Nejedlého mluvnice je zapotřebí chápat v kontextu dobových pravopisných sporů (Nejedlý patřil k obráncům tradičního pravopisu; srov. HankaPrav1817; JunBeleuch1829). Podle posledního vydání Nejedlého mluvnice se na pražské univerzitě vyučovalo i po autorově smrti, do roku 1839 (Bílý 1889: 461).

Pro sazbu německého výkladu bylo jako v předcházejících vydáních užito fraktury, česká slova a texty jsou vysázeny tradičním švabachem. V roce 1830 demonstrovalo i toto typografické řešení konzervativní jazykové postoje.

• Negedly, Johann. Lehrbuch der böhmischen Sprache für Böhmen. Prag, 1830. Fotokopie tisku Národní knihovny České republiky, Praha, sign. 8 E 188, dostupné z WWW: <viz zde>
• Negedly, Johann. Lehrbuch der böhmischen Sprache für Böhmen. Prag, 1830. Fotokopie tisku knihovny Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., Praha, sign. T III 8088, dostupné z WWW: <viz zde>

• Bílý, František. Z dějin české stolice universitní. Časopis Musea království Českého, 1889, roč. 63, s. 460–473.
• Jakubec, Jan. Jan Nejedlý. In J. Hanuš aj. Literatura česká devatenáctého století. Díl první: od Dobrovského k Jungmannově škole básnické. 2. vyd. Praha: J. Laichter, 1911, s. 541–568. Fotokopie tisku Národní knihovny České republiky, Praha, sign. 54 G 6177/Díl 1.2.vyd., přístupné z WWW: <viz zde>
• Koupil, Ondřej. Grammatyka Cžeska: mluvnice češtiny v 16. až 19. století (katalog výstavy). Praha: Filip Tomáš — Akropolis, 2015, s. 102 (č. 19/12).
• Lexikon české literatury: osobnosti, díla, instituce 3/I: M–O; 3/II: P–Ř. Red. J. Opelík. Praha: Academia, 2000, s. 456–459 (heslo Mojmíra Otruby), dostupné z WWW: <viz zde>
• [Palacký, František] Nowé knihy české. Časopis českého Museum, 1831, roč. 5, č. 2, s. 231–237. eKniha Google (fotokopie tisku Österreichische Nationalbibliothek, Wien, sign. 392554), dostupná z WWW: <viz zde>
• Rybička, Antonín. Přední křisitelé národa českého: boje a usilování o právo jazyka českého začátkem přítomného století 1. Praha: F. Šimáček, 1883, s. 88–166. Fotokopie tisku Národní knihovny České republiky, Praha, sign. 54 E 8147, dostupné z WWW: <viz zde>
• Voit, Petr. Encyklopedie knihy: starší knihtisk a příbuzné obory mezi polovinou 15. a počátkem 19. století I–II. 2. vyd. Praha: Libri, 2008, s. 1020 (Widtmann Kašpar) — elektronická forma textu přístupná v Encyklopedii knihy v českém středověku a raném novověku z WWW: <viz zde>