Josef Jungmann

Joseph; Josef Jakub

8°

Německy psaný polemický spis „jotisty“ Josefa Jungmanna (1773–1847) proti „ypsilonistům“. V Jungmannově rozsáhlé filologické práci nenajdeme mluvnici češtiny. Přesto se zvláštním spisem dotkl tématu, které bývalo obvykle do mluvnic řazeno — českého pravopisu. Tradiční tiskařský pravopis začal být reformován tzv. analogickou úpravou, jaksi hypoteticky nadhozenou Josefem Dobrovským (DobLehr1809) a propagovanou — i když zprvu nevnucovanou — Václavem Hankou od roku 1817 (HankaPrav1817). Ke sporu srov. Poč1928 a NejWiderleg1828.

Podle Jungmannových vzpomínek se na tomto spisu podílel i Karel Alois Vinařický; aby se původně samostatné odpovědi nerozdvojovaly, sestavil prý Jungmann z obou textů jednu Beleuchtung (Jungmann 1972: 29, š. 26).

Odpůrcem „novot“ (psaní jota po liteře <c> a jota/ypsilon po <s>/<ſ> a <z>) byl především pražský univerzitní profesor češtiny Jan Nejedlý (srov. NejGram1821). Obráncům tradičního psaní ypsilon po <c>, <s>/<ſ> a <z> se říká „ypsilonisté“, zastáncům úpravy „jotisté“. Jungmann, který byl zpočátku v pravopisném sporu zdrženlivý, dokonce byl ochoten na veřejnosti souhlasit s konzervací pravopisu (1816 — Lisický 1898: 314 a 317n.), se v průběhu roku 1817 rozhodl podpořit Hanku. „Opustil tábor staromilců […] stoje odtud v čele novofilův“ (Lisický 1898: 318). Koncem zimy 1829 pak jako hlava jotistické reformní strany reagoval svou Beleuchtung (‚Objasnění‘) na německy psanou brožuru Jana Nejedlého Widerlegung der sogenannten analogisch-orthographischen Neuerungen in der böhmischen Sprache (NejWiderleg1828), která byla zase reakcí na Hankův a Jungmannův anonymně vydaný spisek o novém pravopise podaný v češtině (Poč1828; ke sporu Zelený 1873: 177–199; Lisický 1898; Koupil a Štěpánová 2017) — taky ji citoval hned v titulu své odpovědi.

Spisek je rozdělen na dvě části (podrobně se obsahu věnoval Lisický 1898: 464–477):

— (A) český pravopis (Böhmische Orthographie), §§ 1–19, s. 6 až 54;

— (B) očista češtiny (Böhmische Sprachreinigung), §§ 20–29, s. 54 až 83.

Část (A) je věnována argumentaci ve vlastním pravopisném sporu mezi „jotisty“ („analogisty“) a „ypsilonisty“. Argumentace je většinou filologická, autor se jednoznačně staví na stranu analogie (Analogie) proti zvyku, úzu (Gewohnheit) jako pravopisnému principu (s. 11). Konkurující si pravopisné systémy jsou označovány jako pravopis Dobrovského a pravopis bratrský (s. 13).

„Největšímu ypsilonistovi“ (s. 44) Nejedlému samotnému jsou na konci části předhazovány i jiné nedostatky (germanizmy, nová slova apod.), které ve své Widerlegung považoval za následek užívání pravopisných novot, ale které lze najít i ve spisech tištěných postaru a ve vlastních překladech Jana Nejedlého (E. Young). Jungmann pak tato témata nepravopisného charakteru probírá v části (B) — například potřebnost nových slov, odlišnost své současnosti od „zlatého věku“ dějin češtiny (podle Nejedlého 16. století), inspiraci pro jazykovou očistu v německém prostředí, nutnost čerpání slov z jiných slovanských jazyků („dialektů“) apod.

Podle Aloise Lisického se reformní strana stávala během dvacátých let stále přitažlivější pro mladší generaci, lidé jako Hanka nebo Jungmann byli v jejích očích „mučenníky literatury naší“ a Beleuchtung představuje „úplné theoretické vítězství ioty nad ypsilonem“ (Lisický 1898: 332 a 478). Sociologicky je jasné, že ypsilonisté už byli v době jejího vydání v defenzivě a nezískávali nové přívržence, naopak jotisté vydávali stěžejní kulturní a duchovní časopisy (Muzejník, Časopis katolického duchovenstva).

Fraktury je použito pro sazbu německého výkladového textu, pro češtinu slouží švabach a taky antikva, pro řečtinu alfabeta, pro demonstraci komického míšení písem je využito i liter z azbuky (s. 50).

• Jungmann, Joseph. Beleuchtung der Streitfrage über die böhmische Orthographie, veranlaßt durch Herrn Joh. Negedlý’s […] Widerlegung der so genannten analogisch-orthographischen Neuerungen in der böhm. Sprache. Prag, 1829. Fotokopie tisku Bayerische Staatsbibliothek, München, sign. L. rel. 674, dostupné z WWW: <viz zde>
• Jungmann, Joseph. Beleuchtung der Streitfrage über die böhmische Orthographie, veranlaßt durch Herrn Joh. Negedlý’s […] Widerlegung der so genannten analogisch-orthographischen Neuerungen in der böhm. Sprache. Prag, 1829. eKniha Google (fotokopie tisku Bayerische Staatsbibliothek, München, sign. L. rel. 674), dostupná z WWW: <viz zde>
• Jungmann, Joseph. Beleuchtung der Streitfrage über die böhmische Orthographie, veranlaßt durch Herrn Joh. Negedlý’s […] Widerlegung der so genannten analogisch-orthographischen Neuerungen in der böhm. Sprache. Prag, 1829. Fotokopie tisku knihovny Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., Praha, sign. T III 8953, dostupné z WWW: <viz zde>

• Černý, Jiří, a Jan Holeš (edd.). Kdo je kdo v dějinách české lingvistiky. Praha: Libri, 2008, s. v. Jungmann, Josef (heslo Jana Holeše).
• Jungmann, Josef. Historie literatury české aneb Saustawný přehled spisů českých s krátkau historií národu, oswícení a jazyka. 2. vyd. Praha: F. Řivnáč, 1849, s. 369, č. VI.52. Fotokopie z tisku Národní knihovny České republiky, Praha, sign. 54 S 590/1–2, dostupné z WWW: <viz zde>
• Koupil, Ondřej. Grammatyka Cžeska: mluvnice češtiny v 16. až 19. století (katalog výstavy). Praha: Filip Tomáš — Akropolis, 2015, s. 101–102 (č. 19/11).
• Koupil, Ondřej, a Veronika Štěpánová. Naše řeč v roce 1817. Naše řeč, 2017, roč. 100, s. 193–206. Elektronická forma textu dostupná z WWW: <viz zde>
• Lexikon české literatury: osobnosti, díla, instituce 2/I: H–J; 2/II: K–L. Red. V. Forst. Praha: Academia, 1993, s. 580–586 (heslo Mojmíra Otruby), dostupné z WWW: <viz zde>
• Lisický, Alois. Spor o i a y. Časopis Musea království Českého, 1898, roč. 72, s. 308–332 a 454–493. Fotokopie výtisku Knihovny Národního muzea, Praha, sign. Z 10 D 9, dostupné z WWW: <viz zde>
• Sedláček, Miloslav. K vývoji českého pravopisu 1. Naše řeč, 1993, roč. 76, s. 57–71. Elektronická forma textu dostupná z WWW: <viz zde>
• Tešnar, Hynek. K pravopisným polemikám v 1. polovině 19. století. Naše řeč, 2000, roč. 83, s. 243–252. Elektronická forma textu dostupná z WWW: <viz zde>
• Voit, Petr. Encyklopedie knihy: starší knihtisk a příbuzné obory mezi polovinou 15. a počátkem 19. století I–II. 2. vyd. Praha: Libri, 2008, s. 890–892 (Tiskárna arcibiskupská /Praha/) — elektronická forma textu přístupná v Encyklopedii knihy v českém středověku a raném novověku z WWW: <viz zde>
• Zelený, Václav. Život Josefa Jungmanna. Praha: Matice česká, 1873. Fotokopie výtisku Národní knihovny České republiky, Praha, sign. 54 G 73159, dostupné z WWW: < viz zde>