Josef Dobrovský

Joseph, Ioseph, Josephus; Dobrowsky

8°

Druhé, přepracované vydání vlivné mluvnice „patriarchy slavistiky“ Josefa Dobrovského (1753–1829) vyšlo v roce 1819. Na přípravě se podílel žák Dobrovského Václav Hanka (s. XV; srov. HankaMluv1822).

Základní schéma mluvnice je stejné jako schéma vydání prvního (DobLehr1809). Vlastní mluvnice je opět rozdělena na tři hlavní části:

— o tvoření (Bildung) slov, s. 12 až 160;

— o ohýbání (Biegung) ohebných slovních druhů, s. 161 až 248;

— o spojování (Fügung) slov, s. 250 až 326.

I v tomto vydání předchází poučení o literách (s. 1 až 11), pravopise (zvláště o kladení liter <i> a <y>) a přízvuku (Dobrovský už se nezabývá prozódií).

V předmluvě (Vorrede, s. [III] až XX) je tak jako v prvním vydání zmíněna řada jazykověreflektivních prací týkajících se češtiny (Böhmische Sprachlehren) od Nauč1531 po HankaPrav1817 a stručné české tvarosloví J. L. Zieglera (1818); Dobrovský se tu tedy vyjadřuje i k příručkám o češtině, které vyšly mezi prvním a druhým vydáním jeho mluvnice (s. XV až XX). Závěrečné strany předmluvy jsou věnovány sporům o analogickou úpravu pravopisu. Dobrovský je stejně jako Hanka v tiskem vydané příručce (HankaPrav1817) v této době jejím zdrženlivým podporovatelem, i když má pochopení i pro důvody tradicionalistů a dokonce se vlastně omlouvá za změnu názoru oproti svému stanovisku o nezdravosti pravopisných změn, vyjádřenému v roce 1780 (s. XVI, XIX a XX; srov. Lisický 1898: 319).

Substantiva člení Dobrovský stejně jako v roce 1809 do devíti deklinací, slovesa rozděluje do šesti skupin podle infinitivního kmene (navazuje na systém Doležalův, DolGram1746) a vypočítává sedm konjugačních vzorů. Syntax (3. část) se i v tomto zpracování dělí na dvě velké kapitoly, o shodě (kongruence, convenientia, Angemessenheit) a o řízenosti (rekce, rectio, Abhängigkeit).

Německý text byl vytištěn frakturou, české příklady většinou švabachem, ale dost často i antikvou a odpovídající polokurzivou, v té době postupně pronikajícími do tisku jazykově českých textů. O liteře <ł> (s kličkou) píše autor jen jako o dříve užívané (s. 6 a 7).

• Dobrovský, Josef. Podrobná mluvnice jazyka českého v redakcích z roku 1809 a 1819. Ed. M. Weingart. Praha: Melantrich, 1940 [= Spisy a projevy Josefa Dobrovského 9]. Fotokopie tisku Moravské zemské knihovny v Brně, sign. PK-0005.705, dostupné z WWW: <viz zde>
• Dobrowsky, Joseph. Lehrgebäude der böhmischen Sprache: zum Theile verkürzt, zum Theile umgearbeitet und vermehrt. Prag, 1819. Fotokopie tisku Národní knihovny České republiky, Praha, sign. 54 H 216698, dostupné z WWW: <viz zde>
• Dobrowsky, Joseph. Lehrgebäude der böhmischen Sprache: zum Theile verkürzt, zum Theile umgearbeitet und vermehrt. Prag, 1819. eKniha Google (fotokopie tisku University of Oxford), dostupná z WWW: <viz zde>
• Dobrowsky, Joseph. Lehrgebäude der böhmischen Sprache: zum Theile verkürzt, zum Theile umgearbeitet und vermehrt. Prag, 1819. Fotokopie tisku knihovny Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., Praha, sign. T III 630a, dostupné z WWW: <viz zde>

• Brandl, Vincenc. Život Josefa Dobrovského. Brno: Matice moravská, 1883. Fotokopie výtisku Národní knihovny České republiky, Praha, sign. 54 F 9846, dostupné z WWW: <viz zde>
• Černý, Jiří, a Jan Holeš (edd.). Kdo je kdo v dějinách české lingvistiky. Praha: Libri, 2008, s. v. Dobrovský, Josef (heslo Jana Holeše).
• Gladkova, Hana. Ještě jednou ke koncepci spisovného jazyka u Josefa Dobrovského. In V. Vavřínek, H. Gladkova a K. Skwarska (edd.). Josef Dobrovský, fundator studiorum slavicorum: příspěvky z mezinárodní vědecké konference v Praze 10.–13. června 2003. Praha: Slovanský ústav AV ČR, 2004, s. 373–392.
• Jakubec, Jan. Josef Dobrovský. In J. Hanuš aj. Literatura česká devatenáctého století. Díl první: od Dobrovského k Jungmannově škole básnické. 2. vyd. Praha: J. Laichter, 1911, s. 157–294. Fotokopie tisku Národní knihovny České republiky, Praha, sign. 54 G 6177/Díl 1.2.vyd., přístupné z WWW: <viz zde>
• Jedlička, Alois. Josef Dobrovský a tvaroslovná kodifikace spisovné češtiny. In Sborník Vysoké školy pedagogické v Praze. Jazyk — literatura I: studie o jazyce a literatuře národního obrození. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1959, s. 5–24.
• Koupil, Ondřej. Grammatyka Cžeska: mluvnice češtiny v 16. až 19. století (katalog výstavy). Praha: Filip Tomáš — Akropolis, 2015, s. 97–98 (č. 19/08).
• Lexikon české literatury: osobnosti, díla, instituce 1: A–G. Red. V. Forst. Praha: Academia, 1985, s. 560–571 (heslo Mojmíra Otruby), dostupné z WWW: <viz zde>
• Lisický, Alois. Spor o i a y. Časopis Musea království Českého, 1898, roč. 72, s. 308–332 a 454–493. Fotokopie výtisku Knihovny Národního muzea, Praha, sign. Z 10 D 9, dostupné z WWW: <viz zde>
• Pleskalová, Jana, aj. (edd.). Kapitoly z dějin české jazykovědné bohemistiky. Praha: Academia, 2007, s. 41–42 (v kap. Radoslava Večerky).
• Pumprla, Václav. Knihopisný slovník českých, slovenských a cizích autorů 16.–18. století. Praha: Kabinet pro klasická studia, Filosofický ústav Akademie věd České republiky, 2010, s. 258–265.
• Večerka, Radoslav. Biografickobibliografické medailonky českých lingvistů: bohemistů a slavistů (2. vydání). Linguistica online: electronic journal of the Department of Linguistics and Baltic Languages at Masaryk University, Czech Republic, 2008, s. v. Dobrovský, Josef. E-kniha dostupná z WWW <viz zde>
• Víšková, Jarmila, a Jiří Sirotek. Zpracování českého tvarosloví u Dobrovského. In Havránek, B., a Dolanský, J., (edd.). Josef Dobrovský: 1753–1953: sborník studií k dvoustému výročí narození. Praha: Nakladatelství Československé akademie věd, 1953, s. 182–196.
• Voit, Petr. Encyklopedie knihy: starší knihtisk a příbuzné obory mezi polovinou 15. a počátkem 19. století I–II. 2. vyd. Praha: Libri, 2008, s. 333–334 (Haase Bohumil st.) — elektronická forma textu přístupná v Encyklopedii knihy v českém středověku a raném novověku z WWW: <viz zde>