Obr. 11 (k 4.43: představa biblického hrobu)
tento výklad respektuje geocentrický názor uživatelů staré češtiny a nezdůrazňuje tedy zdánlivost oné dráhy, ale vezmeme v úvahu složitější rozdíl ve vědeckém poznání světa mezi dneškem a středověkem, jak jej odhaluje speciální výzkum středověké astronomie: podle výsledků tohoto studia[101] Za odborné informace děkuji dr. Z. Horskému, CSc., pracovníku Astronomického ústavu ČSAV. se tehdy pohyb nebeských těles chápal jako otáčení celých soustředných kleneb‑sfér (stč. „okolkóv“, „nebí“) s nebeskými tělesy na nich fixovanými, a proto stč. synonymní astronomické termíny okolek a okršlek interpretujeme takto: „otáčející se nebeská sféra unášející nebeské těleso (tyto sféry se chápaly jako duté soustředné koule)“.[102] Viz StčS 1977, s. 380 a zvl. doklad najvyššie nebe svu prudkostí všecka nebesa anebo okolky nebeské po sobě tiehne Hvězd 83a. – Ovšem existují i opačné případy, kdy nás naopak zasvěcené znalosti svádějí k náročnější interpretaci, než je třeba. Týká se to především užití slov v starých překladových textech, zvláště biblických, jež mají cizí předlohu velmi přesně proanalyzovanou podle soudobých vědeckých kritérií. Je zde nebezpečí, že specifický lexikální význam cizího ekvivalentu, vázaný na cizí kulturní prostředí a odhalený novověkými znalci onoho prostředí, ztotožníme s lexikálním významem stč. slova, které vo[94]číslo strany rukopisulil
