hubička (deminutiva k lidovému obhroublejšímu slovu huba), jež primárně označovalo ústa a sekundárně polibek. Za nesporné se zvláště považuje přitváření nového významu slova v souvislosti se vznikem druhotného významu u jeho synonyma v oblasti aktualizačního novotvoření slangu a hantýrky: tak např. v zlodějském argotu dostaly expresívní názvy psů čuba a bufan sekundární význam ‚visací zámek‘, když tam téhož významu nabylo obecné slovo pes. Proti tomu paralelnost významových řad u synonymních slov intelektuálních (jako hoch, chlapec, mládenec o mladíkovi i o nápadníkovi, milenci apod.) již není natolik nesporně zprostředkována externím vztahem mezi synonymy, nýbrž je spíše výsledkem jejich paralelního vývoje interního – na základě silných asociačních vztahů, jež se v jazyce projevují zákonitými, opakovatelnými sémantickými opozicemi (4.3).

(5.5) Paralelní vývoj sémantické stavby ovšem můžeme rekonstruovat nejen u polysémních antonym (5.34) a synonym (5.43), ale také v rámci dílčích lexikálních systémů slovní čeledi. Příklad prohloubené diachronní analýzy takového dílčího systému volíme z oblasti příslovcí a částic, jíž bylo v našich dosavadních výkladech věnováno méně pozornosti: jde nám o rekonstrukci stč. systému zájmenných příslovcí nikde, nikdy, nikterak apod. a o postižení hlavních procesů jeho vývoje. Nejprve osvětlíme kvalitu tohoto podsystému vytčením jeho vztahů k systému nadřazenému (5.51) a k systémům sousedním (5.52), a pak teprve budeme zkoumat vnitřní vztahy mezi jeho jednotkami (5.53) a pokusíme se shrnout poznatky o jeho vývoji (5.54).

(5.51) Stč. zájmenná příslovce nikde, nikam, nikudy, nikda, nikdy, nikak, nikterak, nikako, nikoli jako celek představují jednotku vyššího systému v tom smyslu, že se na základě jistých společných klasifikačních rysů seskupují s příslovci celků kde, kdy, kterak…, někde, někdy, některak…, lecikde, lecikdy, lecikterak… aj., přičemž každý takový celek se liší od jiných jistými diferenčními rysy distinktivními. Společnými rysy klasifikačními jsou zde – vedle adverbiální platnosti – totožné slovotvorné základy (nikde : kde : někde : lecikde apod.) a shodné významové vztahy mezi stejnopředponovými adverbii, jejichž slovotvorné základy tvoří totožnou opozici (srov. např. nikde : nikdy a kde : kdy a někde : někdy atp.). Distinktivní rysy rozlišující ony stejnopředponové celky (tj. systémy jednotek se stejnou předponou a zároveň jednotky systému vyššího) ovšem vyplývají z odlišných funkcí předpon (srov. nikde, nikdy, nikterak… a někde, někdy,