[36]číslo strany rukopisujmenují „frazeologická spojení slov“ (dávat pozor, přijít něčemu na kloub apod.) nebo je řadí mezi „úsloví“ (páté kolo u vozu, malovat čerta na zeď, mít něco za lubem).[59] Viz B. Havránek a A. Jedlička, Čes. mluvnice, 410–411. — „Frazeologická spojení slov“ i „úsloví“ považujeme za víceslovné jednotky, pokud jsou synonymní s lexémy jednoslovnými, např. přijíti na kloub něčemu = rozluštiti něco, býti pátým kolem u vozu = býti nepotřebným (přehlíženým apod.), míti za lubem něco = něco zamýšleti (chystati apod.); srov. 5.21d. Takovéto terminologické rozrůznění víceslovných jednotek tedy zdůrazňuje na jedné straně rozdíl mezi lexikalizovaným významem obrazným a neobrazným (ačkoli u jednoslovné jednotky takový rozdíl terminologicky nezdůrazňujeme), na druhé straně mezi výrazem slovesným a neslovesným (ačkoli sloveso tvoří právě tak lexikálně významovou jednotku jako pojmenování jmenné). Avšak dominantní je zde formální rozdíl mezi jednoslovností a víceslovností na jedné straně a významová shoda ve vyjadřování lexikálně sémantické jednotky na straně druhé. Tato podstatná shodná stránka mezi lexikálními jednotkami jednoslovnými a víceslovnými se v jazykovědě doceňuje tím, že v oblasti tvoření slov se rozlišuje vedle tvoření „morfologického“ (tvoření jednoslovných odvozenin) a „morfologicko-syntaktického“ (tvoření jednoslovných kompozit) také tvoření „syntaktické“ (tvoření lexikálně významových pojmenování víceslovných).[60]Srov. k tomu M. Dokulil, Tvoření slov, 22 a 25. V naší lexikologické práci tuto shodnou stránku víceslovných a jednoslovných jednotek respektujeme tím, že v obou případech mluvíme o lexému, tj. o lexému jednoslovném a víceslovném (srov. 2).

(5.2) O víceslovném lexému, tj. o víceslovné lexikálně významové jednotce, máme právo mluvit především proto, že vyjadřuje totéž co lexém jednoslovný. Ovšem je zde problém, jak objektivně rozlišit víceslovný lexém od volného spojení několika lexémů jednoslovných, a to zvláště v neúplném lexikálním materiálu starší vývojové fáze jazyka. Jako objektivní kritéria nám zde pomáhají především jazykoví významotvorní činitelé, tj. formální ztvárnění (3.3), vztah k jiným jednotkám jazykového systému (3.4) a kontextová spojitelnost (3.5). Kromě těchto hlavních kritérií jazykových, systémových (5.21) mohou nám správnost řešení potvrdit ještě kritéria pomocná, doplňková (5.22), a konečný závěr bude vždy nutno zkonfrontovat s jistými fakty mimojazykové skutečnosti (5.23).[61]Srov. můj výklad v SaS 26 (1965) 148–149.

(5.21) Systémová kritéria významové jednoty víceslovného výrazu jsou tedy dána objektivními fakty jazykového systému: a) Víceslovný výraz je jazykově ztvárněn jako významová jednotka, jestliže jeho význam se nerovná souhrnu významů jeho složek: jde o to v těch případech, kdy některá složka buď sama o sobě – mimo dané spojení – vůbec neexistuje (např. saky paky, mít pré, poulit oči), anebo v něm nemá svůj vlastní význam, ev. celek má význam posunutý (např. název keře zlatý déšť, více méně, dávat pozor, mít za ušima, bíti se ‚bojovat‘). b) Další kritérium lexikálně významové jednoty víceslovného výrazu můžeme označit jako syntaktické: zatímco ve volném syntaktickém spojení lze dílčí člen rozvíjet výrazem specifikujícím (zlomil si ruku → zlomil si pravou ruku; viděl se → viděl se už pochovaného), v lexikalizovaném spojení (ve víceslovném lexému) to možné není, dílčí člen tu lze rozvíjet pouze výrazem pleonastic[37]číslo strany rukopisukým